Motor řval a brzdy kvičely,
staré dámy strachy křičely!
Ty mladé držely se sedadel,
pánové ti chytali se držadel.

Všichni prchli co nejdříve,
dalo by se říct - po způsobu Krejčíře.
Copak neexistuje bodový systém?
Je, ale dodržování nebývá zvykem.

Studenti, alias bledé tváře,
si zuřivě zapisovali do diáře.
Rozdělovali svůj majetek,
těch pár zbytečných cetek.

Ale řidič zklamal představy cestujících,
rychle rozhazoval je po stanicích.
Někteří utrpěli mírný šok,
další doufali, že neuvidí jej minimálně rok.

Zastávky míjeli jsme druhou po třetí,
a u nich lidi vysmátí.
My - ve tvářích vepsánu smrt,
sme uviděli jak řidiči tachometr prd.

Ó byli jsme v háji občané!
Za okny míhaly se tváře neznámé!
Snad zavolali policii,
či lidi kteří by řidiče zbili!

To se ale nikdy nedozvíme,
protože my odpoušíme!
Cestu spěšnou jsme přežili,
a nad svou smrtí zvítězili!

P.S: jestli jsem vás nevarovala na začátku, promiňte. Na básničky nemám vůbec talent a sami jste viděli že jsem byla donucena svou podlou (:P podlou sus podlooou!!! :D a ani mě nehne to odvolat! :D ) kamarádkou Susan Topperovou! Takže hurá na ni ji donutit taky sepsat báseň!!! :D:D:D A mám prosbu: nemusíte mi zde psát jak je to blbě napsané. Já to vím že je to děsný :D:D:D