13. kapitla
Prodírám se davem ke své třídě, má nálada je tak skvělá, že děcka z mladších ročníku pod mým pohledem samy ustupují z cesty a schovávají se kde jen to jde.
Nesnáším zimu. Všude klemra a nikde žádný topení. Nějaký čtvrťák mi zahradil cestu, vztekle jsem popotáhla. S vyděšeným výrazem odskočil stranou.
„Ó Cooková! Ty dnes vypadáš jako sama smrt!“ zjevil se přede mnou peroxid.
„Vážně si mi polichotil!“ zachraptěla sem a protáhla se kolem něj.
„Dneska mě neseřveš?“ kdyby mě tak nebolelo v krku debile tak bych řvala…
„Na co s tebou mluvit? To je jak házet perly sviním.“
„Čím dál tím sprostější a drzejší.“ zato ty si fakt milý a příjemný. Vrazila jsem do učebny a těžce dosedla na židli vedle Lily.
„Blbý den?“
„Ty brďo! Jak si to poznala?“
Umřu, umřu, umřu. Fakt, na učení nemám náladu. V podstatě nemám náladu na nic. Co takhle zavést spaní jako předmět? Nepřítomně sem hleděla před sebe. První hodina je úspěšně za mnou. Ale co z toho, když mě čeká dalších sedm? Nic, ani to velký kulový. Proč vždycky já musím chytit nějakýho odpornýho bacila?!
Nový proud snoplů se vydal na objevnou výpravu mým nosem. Jaká to pocta. Problém je v tom, že nemám kapesník. Potáhla jsem tak prudce a mocně, že se Kratiknot zatvářil jako bych ve třídě na okamžik udělala vzduchoprázdno. Asi sem to fakt přehnala, cítím je až ve střevech.
„Pardon,“ zahuhlala sem a sesunula se na židli tak, abych byla co nejmíň na očích.
„Ty jsi nemocná!“ zbystřila Lily. Všimla si toho docela brzo… po čtyřiceti minutách zoufalého kňučení nad bolavou hlavou, neustálého popotahování, chrchlání.
S křivým úsměvem sem zvedla palec.
„Jsi fakt dobrá. Jednou z tebe bude primářka.“ taky poznáš co nemocným bylo až na pitvě. Ten zbytek jsem samozřejmě neřekla nahlas. To bych rovnou mohla spáchat sebevraždu.
I přes můj katastrofální stav mi neuniklo tiché zachechtání. Nenápadně sem se otočila. Á Richard, po tváři mi přeběhl úsměv. Sklonila sem se nad knížku, vzápětí sem se znova narovnala tak, že málem uletělo opěradlo židle.
RICHARD!
Odkdy máme formule s Mrzimorem?!
„Co je?“ zamrkala na mě Shelby, které sem svým prudkým záklonem málem urazila ruku, kterou natahovala k lavici za náma, pro nějaký papírek.
„My máme formule s Mrzimorem?“
„No a co má být?“
Hej já sem vážně blbá, po pěti měsících si všimnout, že se mnou chodí na nějaký hodiny. Měla bych se nad sebou zamyslet.
Asi půl hodiny sem váhala jestli se na něj mám otočit. A když už sem se rozhodla pro otočení, ruplo mi za krkem tak silně, že mi zalehlo v uchu a bolest v hlavě ještě zesílila.
Ó jak příjemný to den! Padla sem na lavici.
„Co to tady provádíš?“ žduchla do mě Shelb.
„Umírám,“ pronesla sem vážně a dostala záchvat kašle. Pár šprtů v prvních lavicích mě vraždilo pohledem. No co! Nemůžu za to, že kašlu tak nahlas.
Sedím v umývárnách, čumím do blba a snažím se nějak probrat k životu. Nemusím dodávat, že neúspěšně. Už jen jedna jediná hodina. Přeměňování alias vražda normálních studentů. Z posledních sil se zvednu a vyplazím na chodbu. A doprdele. Nikde nikdo. No fááájn! Zas du pozdě!!!
„Slečno Cooková! Můžete mi říct proč jdete tak pozdě?!“ McGonagallka výhružně klepala podrážkou své boty do kamenné podlahy.
„Ehm – pardon. Já…“ no jo… asi mi prd rozumí, ale co mám dělat, „Já sem měla průjem.“
V té chvíli mi Gonagallka připadala jako šicí stroj. Tak rychle přece s nohou nikdo klepat nemůže.
„Mám toho dost slečno! Vy permanentně přicházíte pozdě! Máte školní trest! Po hodině vám zadám co budete dělat,“ no jo furt. Zas beztak budu třídit poštu.
S tichým zaúpěním sem kecla mezi Jamese a Siria. Kupodivu byli zticha. Co se děje? Že by byli nemocní?
„A teď si prosím vytáhněte pergameny, uděláme si krátký zápis,“ to né! Vytáhla sem kousek něčeho na co se dalo psát a předstírala aktivitu.
Jo… krátký! Pche… ti chudáci už popsali šest pergamenů. Já ještě pořád chechlám ten kousek co sem předtím vytáhla.
„Konec zápisu! Přejdeme k užívání v praxi.“
„Konečně! Člověk aby tady chcípl nudou než se něco začne dít,“ ušklíbla sem se. James s úměvem zavrtěl hlavou.
„Ty tvoje poznámky jsou fakt věcný,“
„A hlavně moc hlasité!“ ozvalo se někde z výšin. Zaklonila sem hlavu a zírala do obličeje McGonagallový.
Už pět hodin se prohrabuju debilní poštou. Doprdele už s tím. Jak to mám roztřídit když se mi to furt nějak motá?! Abyste pochopili, třídím poštu podle toho komu je určená. Jenže kdyby ti blbci co to píšou aspoň psali slušně?! Člověk aby to pak hodinu luštil.
Pod ruku mi přišel nějaký dopis. Fajn… kdo si obědnal kocoury na psaní dopisů? Vedle mě něco žuchlo a zvedlo se mračno prachu.
„He.. he… PŠÍÍÍÍK!“
No fajn…. zkropila sem ten dopis teda dobře. Co teď? Rozpitý inkoust nepřečtu. Nadzvedla sem obočí.
„Adresa neidentifikovatelná,“ hodila sem obálku někam daleko ode mě, přece se s tím nebudu párat. Znuděně sem se koukla vedle sebe co to spadlo. Knížka. Eh… bichle bude asi přesnější popis. Nechápu jak to někdo může skladovat. Pohled sem zvedla nad sebe. Z poličky nad mou hlavou se nebezpečně vyklánělo dalších pět takových odporně tlustých knížek. Hmm… teď se můžu modlit aby gravitace nezafungovala i u nich.
Jdeme dál! Gonagallka, Gonagallka, Gonagallka…. sakra ta má dopisů, kdo jí proboha tak nutně potřebuje? Kratiknot, Trelawneyová, Slughy…a zas Gonagallka, to je v háji. Přes tu její kupu už nevidím. Asi tu poštu moc často nekontrolujou. Popadla sem další kupu dopisů a mrskla si ji do klína. Vážně už mě to nebaví. Nohy zkroucený v tureckým sedu už necítím, o zadku už se ani nezmiňuju. Že já kráva si sedla na zem.
„Jde vám to skvěle,“ ozvalo se odedveří. No jo, Gony. Snad už mě pustí.
„Děkuju,“ nevím proč ale ten sarkasmus mi z hlasu málem kapal.
„Můžete jít slečno! Doufám, že příště už na hodinu přijdete včas,“ usmála se a podala mi mou hůlku.
Plazím se chodbou a co chvíli sejmu nějaký brnění. Sakra práce, když ony stojí tak blbě. Hodinky nemám, spát se mi chce, všecko mě bolí.
„Nazdar Cooková,“
„Ó jé,“ ten mi tu tak chyběl.
„Co to?“ nadzvedl obočí. Postavila sem se asi dva metry před něj a začala sem rozevřenýma dlaněma rukama kroužit kolem hlavy, jako to s oblibou dělá Trelawneyová.
„Nic Malfoyi, nic. Jako bych tady nebyla. Vůbec tu nejsem. Ty mě nevidíš, nevnímáš a vůbec se o mě nestaráš. Si úplně zticha a dál deš chodbou.“
„Ty jsi blázen Cooková,“
„Možná, ale mi to nevadí.“ pokrčila sem rameny a šla dál. Snad se ho nějak střepu a SNAD mě nehodlá zabít.
„Nechápu jak se někdo jako ty mohl dostat do té vaší….. koleje,“ teda to řek pěkně hnusně.
„Proto, že jsem tam chtěla. Je to to samý jako kdybych se tě zeptala proč ty si ve zmijozelu,“ jen tak tak sem se vyhla jednomu palcátu, který drželo nějaký brnění.
„Nejspíš proto, že mi nic jiného nezbývalo,“ uchechtnul se. Hej já si povídám s Malfoyem. To není normální. Error. Rychle prýýýč!
„Co tady vlastně děláš tak sama?“ zahradil mi cestu.
ÚTĚK FČÍÍÍÍL!
„Proč tě to zajímá?!“ manévr číslo jedna. Změna směru chůze. Otočila sem se a šla zpět. Ještě že je z téhle chodby další cesta k Nebelvíru.
„Jen tak, se divím, že tady nemáš svoje kamarádky. Nebo spíš kamarády?“
„Nemusím je mít pořád za zadkem,“ bože on je strašnej. Ať už tááhne! Konečně schody! Extrémně přidávám na rychlosti. Sakra, jednou špatně došlápnu a ke vchodu doletím.
„Pročpak spěcháš?“
„Bo. Je pozdě a ráda bych zítra vstala. A ty už bys měl taky jít. Na koleji tě určitě postrádají,“
„Neříkej, že ti záleží na tom, kde mě postrádají,“ fajn, manévr číslo dvě.
„Nezajímá a dej mi pokoj.“
„A jaký bys chtěla? Se světlými nebo tmavými tapetami?“ tak zas něco nevyšlo no.
„Nejlíp takový kde nejsi ty,“ už vidím tu tučku! Jo! Jsem zachráněna!
„Fajn,“ prudce sem se zastavila a sedla na zábradlí. Obranný manévr číslo jedna.
„Pá!“ usmála jsem se a spokojeně sjížděla dolů. Dopad sem ale poněkud neustála a rozmázla se na obraze. Tak to bych nebyla já, kdyby se mi něco povedlo.
„Slečno! Co si to dovolujete?!“ vyjela na mě. Bože… v těchhle chvílích bych ocenila kdyby obrazy nemohly mluvit.
„Sorry, červená kapusta!“ s brbláním otevřela, ale portrét jsem musela přibouchnout sama, páč ten ichtylní blonďák co mě otravoval se moc rychle přibližoval.
„Kde se touláš,“ smála se na mě Monica. Kde bych byla asi tak, všichni tady ví, že sem měla trest, jen tobě to zlatíčko asi ušlo co?!
„Doteď sem krutě pykala za svou nemožnost,“
„Čím?“
„No u Gony tradičně jako všichni třízením dopisů a pak přítomností peroxida,“
„A to žiješ?“
„Nevím, zatím neumírám,“ vytáhla sem si z kapsy kapesník a doslova troubila jak o život. Jo jo… rýma je strašná věc.
„Ale zdravě nevypadáš,“
„Neříkej…“ usmála sem se a zamířila do ložnic. Hej asi sem vážně levá, není normální aby někomu pětkrát podjela noha. Radši jsem zrychlila a vrazila do ložnice co možná nejrychleji. Taky mě mohlo napadnout, že to nebude moc chytrý čin. Něco kluzkého, mazlavého a slizkého bylo rozmazaný po celý podlaze. Tak co jiného se mi mohlo stát… správě… projela sem se a hodila šipku do skříně – skříň to samozřejmě neustála a spadla na MOU postel! Výsledek? Skříň v prdeli, šaty v prdeli, moje postel plná třísek a já v troskách.
To je život toto…
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to bylo dokonalý!!=D Upa super kapitola...
supeeer!!!
(pasu-Hanka, 4. 5. 2007 15:04)superová kapitolka, suprová povídka, moc se MI to líbí. budu trpělivě čekat na další (teda jestli se mi to povede) - (hele nevím, jestli jsi někdy navštívila náš blog, ale nechtěla by ses tam kdyžtak podívat??? => http://pasu.blog.cz )
úplně suprový!!!!
(Quistynka, 21. 4. 2007 12:23)Já jsem se u toho konce musela smát!!!Zrovna jsem si tuhle kapitolu četla ve škole, když jsme mohli jít na net a učeitelka mě málem zabila!!Doufám, že pokračování bude brzo, protože je to úplně skvělý!!!Taky se mi líbí povídka Život....... vlastně se mi líbí všechny tvoje povídky!!
Chí.............
(Dvojče Ginny, 7. 4. 2007 21:15)To je fakt boží, dvojče to vyjádřilo skvěle.
!!Bomba!!
(Hayddé, 4. 4. 2007 20:19)Si prostě géniální,zeses překvapila!Je to dokonaly....
Hej!! :D
(Susan Topperová, 29. 3. 2007 21:08)
Co to tam meleš za ptákoviny... :DDD To snad neni možný :DDD
Jako je to výborný... Jsem se konečně zase něčemu zasmála :DD
Supéééér
(Areneis, 28. 3. 2007 15:07)Tahle povídka se mi moc líbí a jsem ráda že k ní konečně přibila další kapitola a snad bude brzo další
www.jennyss.blog.cz
(Jenny, 10. 11. 2007 15:06)