14. kapitola
Ležela sem v rozmlácené skříni a začala si s pološíleným výrazem ve tváři pobrukovat nějakou melodii.
„Liz! Co to dělá ÁÁÁÁÁ!!“ těsně kolem mě se prohnala neurčitá červená šmouha. Podle ohlušujícího řevu jsem tu osobu, co to napálila do zdi, identifikovala jako Lily Evansovou. Když se mi ji podařilo přes díru ve stěně skříně zahlédnout, vypadala červeněji než obvykle. Vyskočila na nohy a poněkud komickým stylem klouzala až ke dveřím, prudce je otevřela až jim málem urvala kliku, vykročila na schody a s hromadou sprostých slov se dokutálela do společenky.
„MONICO!“ úúú… Liliinka se rozjela, „CO STE PROVÁDĚLY V LOŽNICI?!“
Jojo… život je krutý. Začala sem kvedlat nohama, visícíma přes okraj skříně a obhlížet svou situaci. No moc dobře na tom nejsem. Všude trčí hřebíky, třísky… to je něco jak thajská masáž hřebíkama. Nebo kde si to na ně lehaj. Každopádně já na nich neležím dobrovolně a už vůbec ne pro zdraví, protože to už mě opustilo. Budu muset počkat, až mi někdo přijde na pomoc. Vzhledem k tomu, že má drahá rusovlasá spolubydlící ostatní vyvraždí, tak nemám moc velkou naději.
„JAK TO MYSLÍŠ NÁHODA!!“ zaburácela znova dole. Jestli bude takhle pokračovat, tak na nás vletí Maggi. Z mých střev se vydral zvláštní zvuk. Záchod… potřebuju na záchod! Co teď?! Pomaloučku jsem se posadila.
KŘACH!
Blbý, blbý, blbý nápad. Ale koho mohlo napadnout, že ta skříň mě prostě neudrží? Čas zhubnout.
Takže, mám dvě možnosti. Pokusit se ten kráter, který sem svou vahou v zadní stěně skříně způsobila zvětšit, abych mohla procpat dozadu bez podření a rozpíchání. A nebo si začít vegetit a počkat až mi někdo pomůže. Přestala sem sebou vrtět a zaposlouchala se do zvuků linoucích se ze společenky. Liliin řev začínal připomínat epileptický záchvat, jinak vše při starém. Rozhodla jsem se pro možnosti číslo jedna a začala rozlamovat celkem úzkou díru ve skříni.
KŘACH!
SAKRA! Nesnáším toho vola, který to tady nastražil! Prostě tohle je na mě moc! Vzteklá jsem ze sebe odhodila hromadu desek, které mě zasypaly, když se zbytek skříně rozsypal. Celá pořezaná od hřebíků, ostrých prken, plná třísek, s roztrhaným hábitem, zjevem alá právě mě prohodili ostružinami sem vystřelila ven.
Zmínila jsem se někdy o své skleróze? Ne? Tak teď se o ní zmiňuju… zapomněla sem na sliz na podlaze.Výsledkem bylo pár ukázkových držkopádů a konečné salto u posledního schodu.
Nějakým zázrakem se mi podařilo postavit na nohy a rozhlédnout se po místnosti. Přede mnou stála rudá Lily, kolem dokola vyděšení spolužáci ze všech možných ročníků. Musela jsem na okolí silně zapůsobit, když jsem mezi ně vletěla s novou vizáží.
„Kdo to byl?!“ procedila jsem skrz zuby. Nemohla jsem řvát…. ono s vyraženým dechem jste rádi, že vůbec mluvíte. Nikdo mi neodpověděl a já začala měnit barvy… přes červenou, k růžové, bílé, světlé až tmavší zelené a nakonec po fialovou. Teprve až sem nabírala odstín modré mi kdosi vrazil herdu do zad a já mohla konečně normálně dýchat.
„K-kdo to byl se ptám!“ zvýšila jsem hlas.
„My,“ píply zároveň Shelby s Monicou. Střelila jsem pohledem na Lily, která byla vzteky flekatá jak chobotnice na útesu.
Mám je sprdnout? Či nemám je sprdnout? Toť otázka. Nadzvedla sem jedno obočí, pak druhé, pak mi ruplo v kyčli a spadla sem na zem. A to je konec přátelé… Má důstojnost, jež byla už tak téměř neexistující definitivně zmizela. Rychle sem se postavila zpět na nohy a pohodila hlavou abych odhodila vlasy z očí. K mé smůle mi ruplo i za krkem, naštěstí se mi nezablokoval.
„Ten bordel v ložnici si uklidíte!“ přimhouřila jsem oči. Obě rychle kývly.
S naprosto dokonalým trapasem v zádech jsem šla zpět do ložnice a tentokrát inteligentně používala hůlku na odstranění toho svinčíku alespoň ze schodů.
***
„Reparo!“ mávla Mon hůlkou a opravila mi skříň.
„Neměla jsem na vás tak řvát.“
„Lily, nevím jestli sis to uvědomila, ale málem jsme vás zabily!“ ozvala se Shelby z koupelny.
„No… ale!“
„Prd ale! Zasloužily si to! Bez důvodů nám tady nalijou slizký cosik! Tohle si zasluhuje pomstu!“ shodila jsem ze sebe hábit prošpikovaný třískami.
„No my to tady nechtěly nalít…“
„Jo? Tak proč to tady je?“
„My se snažily si zopakovat lektvary, jenomže nám jaksik ujely ruce, když jsme ten sajrajt chtěly vylít z okna.“
Smíchy sem spadla na už čistou zem. Jsme čarodějky, že ano. Do školy čar a kouzel chodíme šest let. A nikoho nenapadne použít kouzlo zvané Pulírexo? I když… mě by to taky nenapadlo.
„JAU!“ zařvala jsem a chytla se za zadek.
„Co je?“ otočila se na mě Viv.
„Tříska… v zadku. V MÉM zadku!“ zkřivila sem obličej. Najednou mě někdo ohnul přes Liliinu postel.
„Co to..?“
„Sorry lásko ale musí ven, nechceš přece by ti ta tříska začala v tvém pozadí hnisat,“
„ShelbÝÝ NÉÉÉÉÉÉ! ÁÁÁÁÁÁÁ! TO BOLÍ! PUST MĚ! SHELBÝÝÝÝÝ!“
„Poďte mi pomoct!“
Všechny baby v ložnici na mě naskákaly. Nemůžu dýchat! Pomoc!
***
Už jsem někdy říkala jaký je na ošetřovně krásný klid? Ležím si, čumím do stropu a tiše rozjímám. Jaká pohoda. Mohlo by to být dokonalé místo pro odpočinek, kdyby mě ovšem Pomfreyová nenatřela všechny odřeniny nějakou smradlavou mastí, samozřejmě že to pekelně štípe – zadek nejvíc. Můžu holkám poděkovat za perfektní práci, kterou odvedly. Tříska byla vytažena- to potěší. Ovšem svou tíhou mi zlomily ruku a žebro – to nepotěší. Na kolej se budu vracet až zítra. Naštěstí, protože kdyby mě Pomfritka pustila už teď tak své milované spolubydlící zadusím.
„Liz?“ ozvalo se ode dveří mé jméno. Co mám dělat no, musím se otočit. Poberti.
„Si v pohodě?“ nadzvedl obočí Remus, když vešel dovnitř. Nahodila jsem svůdný pohled, který jsem hodně dávno okopírovala od Mr. Beena. Sice ho moc ráda nemám, ale xychty má dokonalé.
„Vídím, že je vše v normálu,“ rozesmál se James, „Cos dělala sim tě?“
„Jen jsem si tak klouzala víš, strašně ráda páchám atentáty sama na sebe,“
„Jak sarkastické…“
„Tak co mám říct? Si myslíte, že se dobrovolně přivražďuju?“
„Přivražďuju?“ ozval se Sirius.
„Tak když se můžu přizabít a zavraždit, tak proč ne přivraždit?“ vyplázla jsem jazyk. Oouch! Žebro moje milovaný.. už tě budu šetřit.
„No pánové! Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
„Na rozkaz Jamesovy mamky jsme tě přišli zkontrolovat, jestli žiješ,“ usmíval se Remus,
„A při té příležitosti, jsme si dovolili přinést pár úkolů,“ Nééé úkoly nééé!
„Návštěva se zamítá!“ přetáhla jsem si přes hlavu peřinu.
„Tak nic.. my si tu čokoládu co ti tolik chutná sníme sami. Víš mysleli jsme, že ti uděláme radost. Ale když nechceš,“ ozval se James.
A teď mám opravdové dilema.
Nakoukla jsem zpod peřiny abych zjistila jestli mi ta čokoláda stojí zato. ŇAM! Z Medového ráje!
„Počkejte! Kam deté?“
___
„Tady je provoz jak v New Yorku!“ padla jsem do křesla v knihovně. To je zlý sen. Jednou za sto let přijdu do knihovny a je tu lidí jak srač… hodně jich je tu.
„Divíš se? Vždyť skládáme NKÚ!“ vylezla zpoza regálu zaprášená Lily.
„Co tam děláš proboha? Ty ty police vytíráš nebo co?“ rozesmála se Shelby. Zrzka na ni jen vyplázla jazyk a sedla si do křesla vedle mě.
„To je strašný, než najdu nějakou slušnou knížku tak tady strávím hodiny!“
„Lily, dovol abych tě poupravila. Si tady teprve pět minut a už sis knížku našla, ale nevím jestli je zrovna knížka O Magických Kurtizánách slušná,“ ušklíbla jsem se na ni.
„Náhodou je to velice zajímavá historická…“
„Jo, jo, jo, Lily my tě chápeme,“ smála se Vivian a prohledávala další regály, „Lektvary.. myslíte že mě Slughy nechá prolézt?“
„Pochybuješ snad o schopnostech tvého výstřihu?“
S úsměvem jsem se vyhrabala z křesla a šla hledat nějaké knížky, které by mi mohly pomoct při skládání NKÚ. Nedělám si velké naděje, ale prolézt bych mohla.
„S dovolením slečno!“ odhodila mě od regálu Pinceová a téměř obřadně mezi ostatní knížky zasunula nějakou novou a spokojeně odkráčela.
Zhnuseně sem knížku přejela pohledem, tedy spíš její deset centimetrů širokou vazbu s velkým stříbřitým nápisem „NKÚ snadno a rychle“. Rychle jsem zamířila za holkama, třeba mi Lily půjčí nějakou…. MOMENT!
( :D inspirativní pohled :D )
Komentáře
Přehled komentářů
ÁÁÁ tak to je skvělý!! Tahle povídka mě chytla a nemůžu se odlepit!! Máš skvělej, osobitej vtip, je to užasný
wow
(hayddé, 8. 5. 2007 20:19)je to bomba,je to skvěly,strašně se těšim na dalši....za to čekáné to stálo!
Paráda
(Evča, 8. 5. 2007 17:56)Konečně !!! Tak sem se dočkala,ale stálo to zato... Skvělý. Další kapitolka by mohla být asi tak kdy?
Tdddm...
(Susie, 8. 5. 2007 15:22)Nevím, co psát! Fakt ne! Páč mě už nebaví ti to furt chválit, chápeš, to už je tak ohraný! :D Ale bohužel to jinak nejde. Víš co se mi líbilo nejvíc? Ten "inspirativní pohled", já z něj nemůžu ještě teď :D
Krása,nádhera,skvělé,super,vynikající...
(Amelia, 8. 5. 2007 11:13)
Jé...tak a já už začínala být naštvaná tyjo. Každej den jsem tady byla nalezlá. I několikrát denně...a furt nic...ale teď,teď sis to vrchovatě vynahradila. Skvělá kapitola! Co skvělá? Úžasná!!! Jen pokračuj.. A doufám,že budeš dlooouho vhorečkách,protože jestli tohle doopravdy v horečkách napsaný bylo,tak už nikdy jinak! :D
P.S.:Já taky nejlíp (a nejvíc) píšu,když jsem nemocná! :D To víš...co jiného dělat v posteli,když máš spoustu času? Spát nebo psát... XD Fakt Nááádhera...udělala jsi mi velikou radost,Lily Jane!
fantastický
(pasu-Hanka, 8. 5. 2007 10:09)nádherná kapitolka! spoždění se promíjí, jelikož je to vážně supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer! moc moc moc moc se mi to líbí!!!! píšeš skvěle!!!!!!!
www.jennyss.blog.cz
(Jenny, 10. 11. 2007 15:09)