18. kapitola
„JAK OBĚMA?!Pokud vím tak sem tady s tebou jenom jako psychická podpora! Nehodlám tady cvokařit taky!“ Umřu!!!
„Liz neřvi, vždyť si sama říkala, že to může být sranda!“
„Jenže já tady nechci chodit!“
„Ber to v klidu! Alespoň se tady ve zbytku dovolené nebudeš nudit!“
„S kreditkou v obchodním centru bych se taky nenudila!“
„Hele dámo. Uděláme kompromis! Ty budeš chodit semnou na kurzy a já budu ochotna na tebe vynaložit trochu víc peněz při nákupech.“
Tak… a teď mám dilema. Tančit či netančit? Fajn, tančit… Ten mamčin pohled mě jednou zničí.
„Jak já tě nesnáším.“
„Noapodobně.“ ušklíbla se a hodila po mě nějaké oblečení. Co to sakra…
„Převlečení,“ vysvětlila hned, “nemůžeš tančit v jeanech,“ FAJN! Tady to měl někdo už naplánovaný!
„Hele, řekni mi. Když už si to měla všechno připravený - vyřešila si alespoň jak to bude s mým instruktorem? Neumím francouzsky a…“
„Vyřešeno jest. Nedělej ze své matky blbce, vím co dělám. Mimochodem moje francouzština není o moc lepší než tvoje.“
Sakra… taky mohla říct, že na to zapomněla. Bych nemusela na ty lekce chodit a měla bych pokoj. Znechuceně sem na sebe navlékla celkem volné tepláky, tílko a boty, které po mě mamka po chvilce hledání hodila. Vlasy sem jako vždy smotala do drdolu. Peklo může začít.
°°0°°
Těžce sem dopadla na postel, až se chudák celá rozvrzala. Bolí mě celý člověk a nejvíc kolena. To blbnutí na parketu mě zmáhá. A navíc mi to absolutně nejde. Je to jako v tý tělocvičně kam mě tahala Adele, furt makat ale výsledky žádný... no možná nějaký pidi. Partner taky nic moc. Podle slov mamky je to charismatický muž plný elánu, velice inteligentní gentleman. Fajn, neberu jí to… je to pravda, ale kdyby měl o třicet let méně, byl by pro mě přitažlivější.
Je mu padesát, jmenuje se Mark Roose, kdysi žil v Londýně, později v Paříži a teď už nějaký ten rok v Martigues. Fajn se s ním kecá, má trpělivost a snaží se mě nezničit do té míry, aby mě domů nemuseli odnášet.
Mamka je na tom líp, její partner sice taky nepatří zrovna mezi výkvěty mládí ale je mu jenom čtyřicet. Víc nevím. Jenom to, že si s ním mamka rozumí. Při mých narážkách o podvádění tatíka mě málem zabila. Už proto, že bych se ráda dožila dospělosti jsem přestala prudit a radši zkoušela kroky. Nejradši mám waltz… ne proto, že by se mi líbil, jen mi jako jediný jde. U ostatních tanců se mi motají nohy. Divím se, že Mark nemá místo nohou ploutve. V podstatě mu po nich šlapu víc než po parketu. Povedlo se mi zvládnout Slowfox, něco málo z Quickstepu – jen tak mezi námi… tohle je vražda a né tanec – z toho Markova neustálého „ - quick, quick, slow, slow - “ sem málem zešílela, ale kdyby to neříkal asi by měl nohy ještě víc placatější. Můj drahý partner se snaží mi vysvětlit i Jive, tango, valčík, rumbu a ještě něco… upřímně doufám, že dřív než se bude snažit mě ty krávoviny učit, skončí kurz.
Mám za sebou teprve pět hodin tance - waltz mi šel už po dvou, Slowfox byl pohodový, takové menší ploužení po parketu. Quickstep už mi šel hůř ale dá se to nazvat alespoň podprůměrně průměrné. Takže půlka dne za mnou a já – dá se říct – umím téměř tři tance. Doufám, že všechno půjde tak hladce.
„Elizabét! Jak bylo?!“ No jo… všechno nemůže být podle mých představ.
„Asi stejně jako v té posilce, akorát, že teď mám příjemnější společnost.“
„Já vím. Ten trrenérr nebyl moc přšíjemný, ale co se dá dělat! Teď už vypadášš mnohem lépe!“ Kdo říkal, že sem mluvila o trenérovi? Ale za tu pochvalu…odpuštěno. Mé splasklé ego se opět nadouvá.
„Ale na kosmetiku bys jít měla!“ je to zase tady… Proč mi s tím nedá pokoj? Nepotřebuju vypadat jako totální ójo.
„Adele, je fajn, že mi chceš pomoct s mým zjevem, ale na kosmetiku nikam nejdu! To si radši koupím nějakou tu masku a natytlám se doma a vlasy mi střihne mamka. Jestli chceš vážně mermomocí někam jít utrácet, tak se domluvíme a zajdem do obchodů. Slíbila sem kamarádkám, že jim něco přivezu.“
„Výporrrně! To je skvělé! Nečekala jsem, že budeš chtít abych s tebou někam šla!“ Upřímně – já taky nečekala, že ze mě vypadne tohle. Pět hodin tréninku je prostě pět hodin a ty vyčerpávají po všech stránkách.
„Výborně,“ vydechla sem menší opravu a začala se převlékat.
„Co?“
„Výborně, ne výporně.“
„Aha. Tak já už jdu. Dobřše se vyspi Eliss!“
Chrr…
„Jak se sítí naše Eliss po své prrrvní tanešní léksi?“ přepadlo mě růžové cosik, když jsem vyšla z koupelny.
„Hrozně Charlotte,“ prošla jsem kolem ní a zamířila dolů do kuchyně pro něco k jídlu. Doufám teda, že tam zase nejsou ryby.
„Tati!“ rozmáchla sem se rukama, „Tys mi zase sežral všechny toasty!“
„Jak všechny?! Tam sou další!“ ukázal s úsměvem na druhý talířek.
„Jo… s rybama. Děkuju ti pěkně.“
„Nemáš zač,“ hele! Teď mě něco napadlo!
„Tatííí?“ protáhla jsem to záměrně a s nevinným výrazem k němu zamířila.
„Nic nemám, nic nedám!“
„Ale tatíí! Nebuď labuť! Já bych ráda koupila kamarádkám malý suvenýr - “
„Já ty tvoje malý suvenýry znám! Šestero triček, patero kalhot, dvoje sukně, desatero bot, čtyři parfémy, padesát náušnic, dvacet sponek – já ty prachy netisknu!“
Tady někdo přehání. A já to nejsem. Vmáčkla sem se k němu na klín a chytla ho kolem krku.
„Taťuldó! Co bys pro svou jedinou dcerušku neudělal?“
„Drahá dceruško, dovol abych tě upozornil, že mám ještě drahou ženu. A obě dvě mě finančně vysáváte víc než je zdrávo!“
„Jóó? Kolikrát za uplynulý rok jsem po tobě chtěla peníze?“
„Ehm…“ a mám to! Já věděla, že vyhraju!
„Miláčku?“ ozvalo se od dveří, „Já bych taky ráda nakoupila suvenýry pro kamarádky…“
„Ženské! Vy mě zničíte!“
„Ale Michaeli, vždyť my tě máme rády!“ zamrkala a taky se vtlačila na tátův klín, ovšem z druhé strany.
„Hej!“ zaprotestovala sem, když se ti dva, ani ne pět cenťáků ode mě začali oblizovat, „Tak za prvé: Jsem ještě pořád tady! Tohle si prosím schovejte na chvíle, kdy budete sami! A za druhé: tohle je diskriminace tati!“
„Co je diskriminace?“
„No… mamka tě… zblbne a má co chce!“
Mí milovaní rodiče se rozesmáli a taťka si mě zároveň s mamkou přitáhl ještě blíž.
„Vy mě blbnete obě. Jedno jak. Ty na to jdeš alespoň trochu strategicky Liz. Kate je podlejší druh ženské.“
„Hééj!“ rozesmála se mamka a jemně do něj žduchla loktem, pak ho ale objala. Za jeho zády se ke mně otočila tváří a naznačovala ať udělám totéž. Poslechla sem.
„No jo,“ rezignoval tatík, „Peněženku mám v kufříku.“
„Eliss! Támhle mají úžasné trrička!“
„Kde?“ obrátila sem se na Adele a snažila se zaměřit místo na které ukazovala.
„Ten obchod znám! Byla sem tam už loni!“ ozvala se vedle mě mamka, popadla mě za ruku a táhla na druhou stranu ulice. Nechápu proč, když vyrazíme na nákupy, tak jsou najednou ulice plné lidí. Je to hnus. Člověk aby se furt omlouval, dovoloval, žduchal.
„Tohle se mi líbí!“ vrhla jsem se k věšákům a začala sbírat jeden top za druhým. Stejně budu muset víc než polovinu vrátit, páč mi nebude sedět, ale vypadají dobře. Po cestě ke kabince sem popadla troje kalhoty, vypasované sako a tenký svetřík.
„Já nechápu prrroč ty saka mají tak debilní střših! Vždyť v tom by jako hroch vypadala snad i kostrrra!“ ozvala se Adele z kabinky vedle mě. Bohužel musím konstatovat, že má pravdu. Ty saka prostě deformují. Znova sem ho pověsila na věšák a vrhla se na jeany.
První na prd, nesnáším mrkváče, druhé na prd, v rourách vypadám jako magor, třetí… jo! Ty ujdou! Není nad klasický zvonový!
Takže… jdem počítat. Z tohohle obchodu si odnáším čtyři topy, kalhoty, svetřík a jedny basketbalky. Mamka se sice chvíli snažila mi vnutit nějaké balerínky či co to, pak do mě hučela ať si vezmu lodičky. Je celkem zbytečné říkat, že s nima u mě neuspěla. Nemám ráda podpatky – neumím v nich chodit a baleríny dřou. To vím páč Adele má paty od nových balerín rozedřený do krve a zalepovat si paty abych mohla vyjít v botech, sorry, fakt nemám zájem.
„Co šaty? Mohly bychom zajít tam!“ píchla mamka prstem do vzduchu. Sakra vysvětlí už jí někdo, že nejsem tak vysoká, abych viděla kde míří?!
***
„Teď bych ocenila místo, kde se dá sednout. Pokud možno do stínu!“ zavelela sem po dlouhé době a poslušně šlapala za Adele, která znala Martigues lépe než kdokoli jiný. Tedy, nákupy jsou neuvěřitelně příjemná věc, hlavně když neutrácíte ze svého, že? Ovšem nosit si ty tašky – to je peklo. V každém obchodě ty hadry prostě musí napchat do vlastní taštičky a když si vezmete, že sme jich navštívily osm. Není to příjemné. Alespoň už mám dárky pro holky. Lily má menší parfém – z Lilií. Pro Viv postříbřený náhrdelník s přívěškem ve tvaru mušle. Shelby má jeden top a Mon má u mě šátek s motivem Eiffelovky – asi saténový, nevím, moc drahý nebyl. Chvíli sem váhala jestli nemám něco menšího koupit aj klukům, ale když se se mnou nebaví… jejich problém.
„Tak, umírám,“ zkonstatovala mamka, když ze sebe poshazovala všechny tašky a položila si je na židli vedle sebe.
„Počkej co budeš říkat na tréninku.“
„Teď lituju, že sem nás tam přihlásila.“
„Nekecej!“ ušklíbla sem se, „Nebyla si náhodou celá žhavá tančit? Tak žhavá, že si nám zaplatila ty nejhorší kurzy ze všech?“
„Byla, kdybych ale věděla jak je to těžké…“
„Kdyby byly v řšiti rrrypy, nebylo by třeba rrybnika!“ pronesla vážně Adele a já dostala záchvat smíchu.
„Adele ty perlíš!“ smála se mamka a pokusila se pohledem najít číšníka. Nebylo třeba, už se k nám valil. Adele okamžitě rychlou francouzštinou objednala a my se za chvíli mohly těšit z úžasných zmrzlinových pohárů.
„Až taťka uvidí, kolik sme toho nakoupily, trefí ho šlak,“ usmála sem se a pohledem přejížděla tašky.
„On to vydýchá,“ mávla mamka rukou, „Alespoň můžeme říct, že sme byly dvě. Kdysi sem tolik utratila sama,“ omluvně pokrčila rameny, „Navíc sem polovinu tohohle zaplatila ze své kredity,“ usmívala se dál, „Nedokázala bych si představit jak bych ho pak usmiřovala, kdybychom mu vážně vypumpovaly konto.“
„Slow, slow, slow! Quick, quick, slow, slow…“
„Ne, tohle mi nejde!“
„Ale jde! Prostě se musíš naučit ten krokový systém, potom už to půjde samo. Takže ještě jednou!“
Proč maj tanečníci takovou výdrž? Mě už z toho blbého držení těla bolí záda. O nohách raději ani nemluvím.
„Včera ti to tak šlo a dneska abychom celý den cvičili jenom Quickstep.“
„Ale včera sem nebyla na několikahodinovém nákupu, byla plná sil a taky mě to první tři hodiny bavilo. Což se teď říct nedá.“
„Nepovídej,“ ušklíbl se a dál se snažil mě nějak korigovat, „Ale učíš se rychle. Člověk by neřekl, že tě to nebaví.“
„No kdybych tady začala řvát, tak bys pochopil jak mě to nebaví. Bohužel nemám na vybranou. Dokud tady bude chodit mamka, nemám šanci zdrhnout. Prý rostu jako dříví v lese… pche!“
„No docela jí věřím,“ dodal když sem byla v půlce otočky.
„Si hnusný!“
„Tobě to jde Lizz!“ zaznělo odkudsi zezadu a já sebou leknutím málem sekla na zem.
„Tati!“
„Přijel sem si vás zkontrolovat jestli tady něco neprovádíte,“ zasmál se a opřel o zeď za sebou.
„Vidím, že mamka kontrolou prošla.“
„Ty si snad vědma,“ zašklebil se. Jo - druhá Trelawneyová.
„Pane Cook, mluvte na ni ještě něco! Když se nesoustředí, jde jí to mnohem lépe!“
„Vážně?“ zpozorněla sem. No fakt ale!
„Řekněme to tak holka. Potřebuješ kluka, který do tebe bude hučet celou dobu co budete tančit, jinak mu rozšlapeš nohy.“ zkřivil obličej Mark a zastavil se. Taťka se znovu rozesmál.
°°°0°°°
„Skvěle! Pár let tréninku a byla by z tebe profesionální tanečnice!“ zajásal Mark po překvapivě povedeném valčíku. No ať si říká co chce, tanečnice ze mě nebude ani omylem. Z těch neustálých otoček je mi blbě. Ještě že už zítra jedem domů. Právě sem úspěšně zdolala poslední z mých pětihodinových kurzů kterých sem za poslední týden a půl absolbovala celkem 9. Devět dní. Devět tréninků, čtyřicet pět hodin neustálého tančení. Začalo mi z toho hrabat. Alespoň, že mám ještě měsíc na to abych se dala trochu do pořádku doma. MOMENT! Půlka prázdnin v háji! Výsledky NKÚ! Do prkínka dubovýho.
„Takže já se s tebou loučím,“ podal mi Mark ruku, „Možná, že se ještě někdy uvidíme.“ usmál se.
„Díky!“ možná sem sentimentální puberťačka ale prostě sem mu skočila kolem krku.
„Za co?“
„Jen tak, žes mě učil a přitom nezabil… někteří lidi k tomu často nemaj daleko.“
„To je tou dlouholetou praxí. Krom toho – nezabil bych holku, která má docela slušný pohybový talent. To se mi tady dlouho nestalo. Chodí tady jen samé zoufalé prkna, které doufají, že je rozhýbu.“
Rozesmála sem se, „Zase mě přeceňuješ.“
„Konstatuju!“
„Lidi!“ vrhl k nám do tělocvičny taťka s mamkou a jejím partnerem v zádech, „Co takhle skupinové foto?“
„Proč ne?“ zašklebila sem se a chytla Marka za ruku.
***
Stála sem na mini balkónku u sebe v pokoji a naposled před odjezdem pozorovala okolí. Les se trochu vzchopil, pole zarostlé, zahrada posekaná, bazén vyčištěný.
„Liz! Pojď už!“
„Jasně!“
Otočila sem se a vyšla ke dveřím přes svůj vyklizený pokoj. Najednou mě šíleně rozbolela hlava a podlomila kolena. Spadla sem na zem. Před očima se mi míhaly obrazy, výkřiky, útržky nějakých scén.
„Liz, tak co…LIZ!“
„…vem Harryho a utečte!“
„… Ani jeden nemůže žít, dokud druhý zůstává naživu…“
„Pán temnoty se skrývá v temnotě…“
„No tak, snad se zmůžeš na něco lepšího!“
„Hagride - Brumbál… on - on je…“
„…Já se vrátil pane…“
„LIZ! Proboha co je ti?!“
„Mami…“
Komentáře
Přehled komentářů
Neboj se, klidně si je obuj :D ale jestli je fakt budeš obouvat poprvý... zalep si paty :D normálně vem klasickou náplast - nejlíp bez toho polštářku a přelep si to místo o který se ti budou dřít ty baleríny.. :D Věř mi, já to neudělala a myslela sem, že zdechnu.
téda
(Kačenka, 24. 7. 2007 23:26)ten konec byl dost nečekanej.. btw. já sem si ped tejdnem balerínky koupila.. ale podle toho co mi šichni řikaj se bojim si v nich poprvý vyšlápnout... takže to odkládám a odkládám.. :D
husté
(Padfoot (http:/padfoot-prongs.blog.cz), 24. 7. 2007 19:27)hustý doufám, že bude co nejdřív nová kapitola
nádherný!
(pasu-Hanka ( http://pasu.blog.cz ), 24. 7. 2007 18:13)POáni! to je...to je...nemám slov! je to fantastický, úžasný, suprový,perfektní a já nevím, co ještě! si skvělá spisovatelka a autorka! nádhera! vážně skvělé! dala si mi aspoň malou naději, že by Liz mohla zěnit budoucnost k lepšímu, ale co nechám se překvapit :D jen doufám, že to dopadne dobře =o) těším se na další kapitolku, tak prosím písni něco co nejdříve, je to vážně krása!!! :-)
NÁDHERA!!!!!!!
(III, 24. 7. 2007 17:47)ÚŽASNÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
jééééé
(Susie, 24. 7. 2007 17:12)
Jak to nudně začínalo, tak to suprově skončilo!
Btw: ty balerínky jsou ze zkušenosti, co? :D
:D to Kačenka:
(LilyJane, 25. 7. 2007 0:06)