18.kapitola - Hádka
Bylo kolem deváté hodiny večer, venku na obloze zářily hvězdy a tlustá vrstva bílého sněhu se kouzelně třpytila.
Alex se rozvaloval na posteli a pokoušel se donutit mozek ke spolupráci. Knížka dějin mu ale moc velkou motivaci nedávala. James byl někde zalezlý s Lily. Petr se zase někam vypařil. Remus si šel do knihovny pro další hromadu knížek a Sirius byl taky někde v trapu. Remus s Alexem byli zřejmě jediní, kteří si uvědomili, že se blíží zkoušky OVCE.
„Čau!“ vpadnul najednou do místnosti Sirius a natáhl se na svou postel, „Učíš se?“ ušklíbl se na něj.
„Tak trochu. Alespoň se to snažím předstírat na rozdíl od vás.“
„Já bych se taky učil… kdyby se mi chtělo.“ usmíval se.
„Kdybys nechal být ty svoje zástupy fanynek, tak bys měl najednou tolik času, že by ses z nudy začal i učit.“ rýpal do něj Alex. Neměl rád když se někdo k dívkám choval jako Sirius.
„No, kdybych nechal být ty „fanynky“, tak bych se nad sebou začal zamýšlet. Což by dopadlo blbě.“
„Vítej v klubu. Já se kvůli toho zabral do učení.“
„Jenom kvůli toho?“ šklebil se Sirius.
„Noo, Rem mě k tomu mírně řečeno dokopal.“ Oba dva se rozesmáli, svého kamaráda moc dobře znali. Když měl příležitost okamžitě je zahnal do knihovny a nebo je pohřbíval pod kupami knih přímo v ložnici. Kluci si sice stěžovali, ale na druhou stranu byli rádi, že je k tomu přiměje, protože jinak by Bradavice zřejmě nikdy nedodělali.
Do místnosti najednou vpadl James s nepřítomným výrazem ve tváři. Téměř vznášejícím se krokem proplul mezi jejich postelemi a zamkl se v koupelně.
Sirius pleštil oči na maximum,
„Viděl si to? Ten se tvářil jak papež po osvícení!“ kroutil hlavou.
„Tady se něco děje,“ pokyvoval Alex hlavou, „A já bych tušil, kdo v tom má prsty…“
Sirius se okamžitě zasekl v půli pohybu a zahleděl se kamarádovi do očí.
„LILY!“ vykřikli oba svorně a skroutili se v záchvatu nekontrolovatelného smíchu.
V protější místnosti…
„WAW!!! To je v řiti, to je v řiti… doprčic.“vztekala se rose a mrskla sebou na postel, „ Kynu jak těsto na chleba, za chvíli se budu kutálet.“
„Prosím tě klid, tak horké to snad nebude ne? Vždyť já sem si nevšimla že by si přibrala!“
„Nekecej!“ přimhouřila oči.
„Nekecám! Kolik si teda přibrala? 3deka?! Jako nechci si hrát na blbou ale ty fakt vypadáš pořád stejně.“
„2kila! A ty mi tvrdíš, že vypadám pořád stejně?“
„Hej, kdybys do sebe tak neládovala, tak bych si řekla že se chceš podobat těm vyhublým mrchám ze Zmijozelu.“
„No tak to fakt ne, to bych si dala…“ usmála se, „Ale stejně mě to štve.“
„No tak co s tim provedem? Budem cvičit? To asi ne co?! Mám nápad. Budem kynout s úsměvem.“ Natali se usmála a vyndala z balíčku od rodičů kupu čokolády. Rose se rozesmála a hned si pár kostek vzala.
„Ahojky? Co to tady je? Dámská jízda?“ Lily měla pusu od ucha k uchu, „Můžu se k vám přidat?“
„No, že se ještě ptáš blbe? Hoď dopad mezi nás!“ popadla ji Natali za rukáv a stáhla k Rose na postel.
„Představ si, že naše drahá kamaráda óóhromně přibrala!“ vykulila na Lil bulvy a ukázala na Rose, „Představ si! Celá 2 kila! No to je hrůza viď?! To abychom začaly zvětšovat dveře a stavět výtahy aby nám nezbortila schodiště!“
„No týý brďo Rose! To je vážný, fakt, bys měla začít cvičit, dyť se na sebe podívej! Ty oteklá koule!“
„No dívejte se jak se na mě to sádlo třepe! Do mě drkni a já budu vibrovat ještě týden!“
Všechny dívky dostaly další záchvat… po dlouhé době se z jejich ložnice ozýval upřímný smích.
Sabrina ve společence pohlédla na schody do dívčích ložnic. Smích jejích kamarádek dolehl až k ní. Usmála se a opět stočila oči k příběhu, který četla. Neměla v úmyslu za jakýchkoliv podmínek opouštět svoje vyhřáté místečko u krbu. Pečlivě si ho ulovila, zahřála a teď ho jen tak někomu nedá. Smích zesílil. Sabrina zaklapla knihu a vytáhla z kapsy hábitu srolovaný dopis od rodičů. Oznamovali jí, že po skončení školy se stěhují do Ameriky, aby mohli převzít zděděný dům, po jejich zesnulém příbuzném. Vzhledem k tomu, že v mudlovském světě ještě nebyla plnoletá, nemohla odporovat. Neměla ani ponětí o tom jestli bude mít někdy šanci se do Anglie vrátit. Začaly ji pálit oči.
„Pitomí příbuzní!“ procedila skrz zuby vzteklým tónem. Pár malých prváků, kteří seděli nejblíže se na ni vyděšeně podívalo. Znova se podívala směrem k ložnicím. Dneska jim to říct nemůže, nechce kazit náladu… řekne jim to na rozlučáku, který chtěly zorganizovat týden před koncem roku, to už by mělo být po zkouškách.
„UÚÚÚÚÚÚ SÁÁÁBRÍÍÍNKÓÓÓ! Kdepak si brouku!“ řvaly holky. Chtě nechtě se prostě musela rozesmát.
„Koťátka moje! Už jdu!!“ vyběhla do schodů a nechala se vtáhnout do víru zábavy.
„Ženské vy jste zcvoklé.“ ušklíbl se Remus, když procházel kolem nich – s širokým úsměvem mu zasalutovaly a přibouchly dveře. Jakmile ale došel k ložnici jeho ročníku zjistil, že situace je hodně podobná.
„Co se tu děje?“ přejížděl pohledem z Alexe na Siria. Po určité době zmateného vysvětlování pochopil a jakmile spatřil Jamese rozesmál se taky.
****
„Zanedlouho váš ročník čekají velmi důležité zkoušky OVCE, jejichž součástí jsou i vaše teoretické znalosti z tohoto předmětu, proto dnes budete dělat cvičný test, který se bude podobat ostrému testu. Na vypracování máte přesně 45 minut, další hodina vám, jak jsem řekla odpadá, takže nebude problém pracovat pár minut přes přestávku. Můžete pracovat!“ McGonagallová mávla hůlkou a před studenty se objevily papíry.
Sirius ztěžka polkl, „ No, je čas vytáhnout knížky.“
„Dámy, je to v háji, z toho testu sem věděla sotva polovinu, myslím, že bych se měla začít učit.“ kroutila Rose hlavou.
„No jasně, ale hlavně, když sem se na tebe podívala, tak to vypadalo, že nevíš co dřív napsat.“
„To si mě viděla jen u těch jednodušších otázek.“
„Fakt? Ony tam nějaké jednodušší byly?! Nějak sem si nevšimla.“
„ALE! Tak už i Lily uznává že to bylo těžký! Dámy je konec, když už to přiznává i ona…“ vztáhla Sabrina ruce ke stropu, „ Bože všemohoucí! Dej nám možnosti okamžitého vědění ať uděláme zkoušky!“
„Já bych ti doporučila jak jednoduše dostaneš možnost okamžitého vědění. Půjdeš do knihovny a začneš se učit.“ zašklebila se Natali.
„Tss, tohle já nemám zapotřebí. Já vím vše!“ odstrčila ji a kráčela po chodbě jako bohyně.
„ A kdo jo? Stejně jsou Ovce až za 4 měsíce.“ smála se Natali.
„Už tě vidím jak si pak za měsíc zopakuješ látku, kterou jsme tady probírali 7 let.“ pošklebovala se Lily.
„Nepatrný detail. Stejně když to neumím, tak nemám šanci se to naučit. Však na psycholožku u Munga nemusím mít za V z přeměňování. Blééé!“ vyplázla na ni černovláska jazyk.
***
„Doprčic, ten sníh mě štve!“ vtekala se Lily na cestě z Prasinek, „ Je přece půlka března a ono to furt nechce tát! Já se na to můžu…“
PLESK!
„ZÁSAH!“
„TY MRCHO!“ zrzka neváhala ani vteřinu a okamžitě se vrhla své kamarádce sněhový útok oplatit. Sabrina se smíchy zhroutila do sněhu. Tak perfektní trefa přímo doprostřed čela se jí už dlouho nepovedla. Byl ale čas na rychlý úprk, protože Lily vypadala hodně nebezpečně.
„Néé! Liluško moje! Neubližuj mi!“ klekla si do sněhu sepjala ruce.
„Zhyneš bídnou smrtí - rozmašírovaná sněhovými koulemi!“ ušklíbla se Lil.
„Ó! To ne! Ber v úvahu drahá přítelkyně, že potřebuji dodělat školu! Já nechci umřít jako malý, bezvýznamný…“
„Prd, který provokuje?“
„Nooo. Tak ně… ÁÁ! ÁÁ! Hej! To není fér já nejsem ozbrojenáááá!“
„Jako malý holky!“ zkonstatovala Rose, když se holky začaly navzájem obalovat ve sněhu a smát se jako šílené.
„Neříkej?!“ otočila se na ní Natali s ďábelským výrazem ve tváři.
„Ne, Nat nech toho! Nehněbyt!!“ zařvala Rose, když ji kamarádka povalila do sněhu a začala postupně pohřbívat.
„A dost!“ smála se hnědovláska a rychle se postavila na nohy když se Natali otočila pro další kupu sněhu, „Holky! Pojďte zkoulovat Natali!“
O pár týdnů později…
Rose seděla v knihovně nad knížkou lektvarů a snažila se alespoň trochu vnímat její obsah. Myšlenky jí však stále sklouzávaly ke všem blbinkám, které s holkama zažila. Nemohla se smířit s tím, že se s Bradavicemi bude muset rozloučit. Byl to její druhý domov, který si opravdu zamilovala. A nejen pro ni, podobně vzpomínal celý sedmý ročník.
Nikomu se odsud nechtělo. Opustit prostředí, které jim bylo tak důvěrně známé a nechat se vhodit do nudné reality, kdy se o sebe už budou muset postarat sami.
„Bože to je naprd.“ vzdychla a zaklapla knížku. V knihovně už téměř nikdo nebyl. Většina studentů, kteří si opakovali učivo na zkoušky zůstalo na kolejích. Nedivila se jim, kdo by chtěl trávit sobotní večer v knihovně? Znala milión jiných důvodů, proč tady nebýt a přece sem přišla. Nechtěla zase poslouchat Lilyiny výlevy na téma James Potter.
Byla ráda, že je její kamarádka šťastná a upřímně ji to přála, ale bylo tady ještě něco… záviděla ji. Ano. Tichá závist, která vznikla v okamžiku, kdy se její štěstí rozpadlo.
Nenáviděla se za to co tehdy řekla a hlavně proto, že doteď nenašla odvahu se omluvit.
„A dost. Musíš jít. Přece tady nestrávíš noc.“ mluvila sama k sobě.
„Chytrý nápad a nemohl bych se k tobě přidat?“ zaznělo vedle ní. Málem nadskočila.
‚No to snad ne! Ten poslední koho bych chtěl potkat…a on se tady objeví‘
„Jestli chceš.“ pokrčila rameny a zoufale se snažila vypadat neutrálně.
Vzala knížku a vyšla následována svým společníkem.
„Co si dělal v knihovně? Neříkej, že ses učil.“
„Možná to zní divně ale učil.“
„Neříkej! Ty! Školní hvězda, která všechno umí, všechno zná, od všeho má klíče!“
„Nechej toho, nechci se s tebou zase hádat.“
Zmlkla a zrychlila krok.
„Řekni mi co jsem ti zase udělal.“
„Nic! Vůbec nic si mi neudělal!“ zvedla hlas, „Kdybys trochu přemýšlel, možná by ti to došlo!“
„Nemám tušení co sem ti mohl udělat a už vůbec nechápu proč po mě tak ječíš!“
„Podívej se na mě! Co vidíš?“
„Přibralas a co má být?!“
„DOPRČIC BLACKU! To už si tak blbý…“ druhou větu až skoro šeptala, nedokázala mu říct naplno co se s ní děje. Nechtěla to říct nikomu a nejlíp se potichu vytratit, než to někdo pozná.
Popadl ji za ruku a táhl do komnaty nejvyšší potřeby. Neprotestovala, věděla, že k tomuhle jednou dojít muselo a čím dřív to bude mít za sebou, tím líp.
Zabouchl dveře a kouzlem je zamkl. Místnost byla bíle vymalovaná s jen dvěmi křesly před krbem.
„Tak holčičko a není zbytí! Prosím abys mi konečně vysvětlila proč se ke mně chováš tak hnusně, když sem ti NIC neudělal!“
„A proč bych ti to měla říkat?! Kdo prohlásil, že jsem strašná náladová citlivka?! Kdo řekl že se mnou už nic nechce mít?! Kdo?! Ty Blacku! Já se jen bránila! Ty nemáš ani ponětí o tom čím sem si prošla! Co všechno jsem musela ustát! A nejen ty! Všichni! Nikomu jsem nic neřekla! Ani Lil, Sab nebo Natali! Ví to maximálně Brubál a Pomfreyová! Tak proč bych to sakra měla vysvětlovat zrovna TOBĚ?!“
Natáhl k ní ruku, ale ona ji od sebe hrubě odstrčila.
„ NECH MĚ! Vůbec se mnou neobtěžuj! Jdi si tam za těma svýma holčičkama do společenky a mě nech žít!“ do očí se jí nahrnuly slzy.
„Rose! Uklidni se prosím tě!“ chytl ji za paže a jemně s ní zatřásl.
„NECH MĚ BÝT SAKRA! PUST MĚ!“ vytrhla se mu ze sevření a lomcovala s klikou. Neovládala se, musela se na někom vyřvat… ne, ona se chtěla vyřvat a to právě na něm.. „Otevři ty pitomý dveře.“ zašeptala s hlavou upřenou o rám.
„Až mi řekneš co ti je. CO nikdo neví?!“
V tu chvíli už to nevydržela, to co skoro měsíc tajila se dozvěděl další člověk.
„Jsem těhotná Blacku. Chápeš to?! T Ě H O T N Á!“ sdělila mu to stále otočená zády.
Chvíli se vůbec nic neozývalo. Pak ale přidušeným hlasem promluvil.
„S kým?“
„S tebou, Blacku.“ to už mu hleděla do očí.
Komentáře
Přehled komentářů
Uhhhh...sem total recal umrtvená...
:o)
(happy, 12. 11. 2006 15:19)Jáááj, tak to čumím jako puk... Bylo to super a ten konec nejlepší. Naprosto si představuju jeho výraz, když mu to řekne... muhehe... :o))
AAAAAAAAAa
(Sany En, 8. 11. 2006 19:31)
No pání úžasný naprosto nepřekonatelný.Ježiš nenapínej mě a rychle ne hodně hodně hodně rychle napiš další kapitolu.
Ps:Krásně napsaný.
No tohle...
(Susan Topperová, 7. 11. 2006 22:32)Asi mi nebudete věřit, ale od začátku kapitoly jsem si myslela, že to tak dopadne :D Zvlášť ještě u té části, kde se psalo, že Rose závidí Lily. No kapitola to byla hrubá, ale! mohla být delší :D Já vím, chci toho po tobě hodně, Lil. Ale prde, když mě to tak bavííííí :* Jo! A ještě - já ti tam dostala takový záchvat, když jsem si přečetla to o tom hození dopadu :D Ty do psaní strkáš i svoje vlastní výrazy :) No tak přeju hodně inspirace a brzo sesmol nějakou (hodně dlouhou) kapitolu!!! :* Měj se, prdíku ;)
.....................
(Jenny, 10. 11. 2007 23:39)