1.kapitola
„Rodino, jsem doma!“ ozval se z předsíně domu pan Potter, který se zjevně vrátil z práce.
„Konečně! Poslyš, nemohl by ses alespoň jednou vrátit včas? Přestává mě bavit ti pořád ohřívat večeře!“ odpověděla naoko naštvaně paní Potterová.
James a Sirius se po sobě podívali. Tak to vypadá, že mají oba dva manželé dobrou náladu.
'To zase bude noc!' pomyslel si James.
„Tak už se na mě nezlob. Já za to nemůžu,“ řekl omluvně pan Potter a chytil ji kolem pasu.
„No jo, co mám s tebou dělat,“ usmála se jeho žena.
„Jo! Málem bych zapomněl. Potkal jsem Dana!“ Teď už bylo všem jasné, kde tak dlouho byl.
„Pozval nás k sobě na týden. Prý tam máme zítra večer přijet. Má to blízko k Příčné ulici, myslel, že byste si tam nakoupili věci a potom hned odtamtud odjeli do školy.“
Manželka se na něj podívala. „To myslíš vážně?“
Pan Potter se na ni podíval pohledem typu: ‚To už mi nevěříš?‘
Paní Potterová jenom vzdychla. „Tak dobře. Kluci, jděte se sbalit. Myslím, že už vám měly přijít dopisy z Bradavic.“
Kamarádi se zvedli a nechali ty dva o samotě, jak si přáli.
„Ty, Jamesi, jak se vlastně ten Dan jmenuje příjmením?“ zeptal se Sirius, tahle otázka ho na jazyku pálila od té doby, co se o něm pan Potter zmínil. James se zastavil.
„Víš, že ani nevím?! To je jedno, ne? Zítra to musíme nějak nenápadně zjistit... Co to?! Nezdá se ti, že je tady pořádek?" Vážně bylo poznat, že ten krásný čurbes, co tady měli, byl nějaký.... uklizený.
„No, vypadá to, že tvé drahé matičce asi došla trpělivost a uklidila tady sama,“ smál se Sirius. „Víš co? Raději si pojď sbalit a přečíst ty dopisy,“ dodal rychle, když uviděl Jamesův pohled. James se myšlenkami vrátil zpátky do školy... Příšerně se do ní těšil, ale ne kvůli tréninkům famfrpálu nebo učitelům, ale kvůli jedné dívce. Dívce se jménem Lily... Nesmírně ho přitahovala. Už od třetího ročníku si nepřál nic jiného než chodit s ní. Pořád mluvil o tom, co dělala, s kým se bavila, kde byla, jak byla oblečená, na koho se podívala, jaký měla účes. Upřímně se divil, že to s ním Sirius a Remus ještě vydrží… A Peter… Ten je takový trouba. Pro něj jsou oni bohové.
„Hej! Jamesi! Vnímáš mě vůbec?“ vyrušil ho z přemýšlení Sirius.
„Promiň, nějak jsem se zamyslel." Jamesovi neuniklo, jak se na něj Sirius podíval. „Co je?“ zeptal se.
„Evansová, že jo? To tě to ještě nepřešlo?“ odpověděl mu klidně. James se na něj překvapeně podíval. Jak je možné, že ví, o čem přemýšlí? To snad umí nitrozpyt?
„Ty mě snad znáš líp, než já sám! Jak víš, že..." ani to nestihl doříct a Sirius mu skočil do řeči.
„Já to nevím, jenom si to myslím. Víš, poslední dobou se zamýšlíš nějak často a právě nad ní. Nechápu tě, víš, že tě nesnáší, ale ty jí prostě nemůžeš dát pokoj. To ji máš opravdu tak moc rád?“ James si chytl hlavu do dlaní a zesmutněl.
„Jo... strašně moc." Sirius se na něj soustrastně podíval, chtěl mu ještě něco říct, jenže do místnosti najednou vešla paní Potterová.
„Tady máte vyprané oblečení, tak si ho nezmačkejte a hned si ho sbalte!“ řekla a položila každému z nich hromadu oblečení na jejich postele. Sirius jí byl vděčný. Chovala se k němu jako ke vlastnímu synovi, i když jím nebyl. Starala se o něj jako o Jamese a vůbec jí nevadilo, že u nich byl celé prázdniny, brala ho jako člena rodiny. Když už za sebou paní Potterová zavírala dveře, ozval se James.
„Mami?“ řekl, aniž by zvedl hlavu, kterou měl stále schovanou v dlaních.
„Ano? Co potřebuješ?“ zeptala se udiveně a tázavě pohlédla na Siriuse, ten jen pokrčil rameny.
„Mohla bys nám to zabalit ty? Víš, kouzlem to budeš mít rychleji než my a navíc už je hodně pozdě a já bych si rád lehl.“
Paní Potterová se podívala na hodiny a s hrůzou zjistila, že je skoro půlnoc.
„No dobře. Balit!“ řekla, nějak zvláštně mávla hůlkou a všechno se začalo úhledně skládat do kufrů.
Jakmile bylo všechno sbaleno, popřála jim ještě dobrou noc a odešla. James se hned převlékl do pyžama a zalehl. Sirius ho nechal být, nějak vytušil, že se nechce s nikým bavit.
,,Dobrou," řekl mu jen a zalehl taky.
Druhý den si James spolu s tátou u snídaně utahovali z paní Potterové, protože vypadala příšerně. Takže Sirius snadno poznal, že má James zase dobrou náladu.
„Víš, koho mi teď, mami, připomínáš?“ zeptal se se smíchem James.
„Koho?“ zeptala se už skoro vztekle.
„Rozzuřenou zombie!“ odpověděl a pan Potter Siriuse poprskal několika kousky toastu, který právě jedl.
„Vy jste jako malé děcka! Od tebe bych, Jamesi, čekala jiné jednání, za chvíli z tebe bude plnoletý kouzelník! Už nejsi mimino, tak by ses podle toho mohl začít chovat! A ty, Henry, jsi přesně jako tvůj syn! Taky se chováš jako nějaký přerostlý puberťák a to je ti nejmíň o dvacet let víc!“ zvýšila na ně paní Potterová hlas, jim to ale bylo jedno, smáli se klidně dál. Sirius se pokusil zachránit situaci.
„Ale paní Potterová, přece byste je nebrala vážně?! James se vám sice posmívá, ale přitom vypadá po ránu ještě hůř!“ Tak tohle říkat neměl. Kdyby pohledy mohly zabíjet, tak by se tady stala vražda. Ale zatímco se Sirius pod Jamesovým pohledem pomalu ale jistě rozpouštěl, paní Potterová spolu se svým manželem dostala záchvat smíchu. Zbytek dne jim strašně rychle utekl. Ani se nenadáli a už táhli svoje kufry do auta a přitom si hlasitě stěžovali. Když nasedli do auta, James to nevydržel.
„Tati? Proč se tam nemůžeme dostat letaxem?“ zeptal se.
„Protože nemají zapojenou letaxovou síť,“ odpověděl.
„Hmm, to zas bude nuda,“ řekl Sirius.
„Nebojte se. Dan tam má jako dobrovolné brigádnice dceru a její kamarádky. Myslím, že ty jsou taky čarodějky a pokud si dobře pamatuju, tak jsou dokonce ze stejné koleje! A myslím, že tam jsou taky kluci čarodějové... ale ti už jsou z jiné školy.“
Sirius i James se po sobě podívali. ‚Které holky by to mohly být?‘
„A tati? Jak se ten tvůj kamarád vlastně jmenuje příjmením?“ zeptal se znovu.
„Evans,“ odpověděl a James zbledl.
Od tohoto sdělení byl James jako v transu, ze kterého ho naštěstí vytrhla jeho matka.
„Jamesi? Je ti špatně?“ zeptala se a pozorovala ho ve zpětném zrcátku.
„Co? Ne není... mělo by?“ potřásl hlavou.
„No, že jsi tak pobledlý.“
‚Hmm... tak to má teda postřeh. Po hodině jízdy.' pomyslel si Sirius.
„Já jsem naprosto v pohodě, to asi dělá ta tma,“ prohlásil rozhodně James.
„Za jak dlouho už tam budeme?“ zeptal se, aby nějak změnil téma.
„Tak do pěti minut, možná do čtyř,“ oznámil jim pan Potter.
„CO?!“ vřískla paní Potterová a začala vytahovat zrcátko, pudřenku, rtěnku, stíny, řasenku a další blbosti, kterými se pokoušela zkrášlit. Pan Potter se jenom usmál a odkašlal si. Kupodivu to znělo jako by říkal: ‚Ženské‘.
Bylo zajímavé sledovat, jak si paní Potterová pokouší namalovat oční linky.
Čím víc se snažila, aby se jí ruka netřepala (a kupodivu se jí to dařilo), tím víc se auto otřásalo.
James věděl, že jeho táta vjíždí do těch děr a kanálů schválně, protože, jak se mu kdysi přiznal, oční linky nesnášel a obzvlášť na mamce. Když si paní Potterová pošesté málem vypíchla oko, vzdala to. Jakmile vrátila tužku zpět do kabelky, auto se jako mávnutím kouzelného proutku přestalo otřásat a pokračovalo naprosto klidně až před ‚Dům Zkázy‘ - jak ho pojmenoval James.
Komentáře
Přehled komentářů
Idioti je najdou všude že..?
:) úžasný a inteligentní to projev
(LilyJane, 4. 10. 2007 20:42)Měla bych tě upozornit kktt, že jsem holka... :) možná tě to překvapí a nebudeš tomu věřit, ale je to tak. Možná je to ochromující a zdrcující objev, ale není zbytí než ti ho říct. Ale aspoň, že ses vypsal - vypsala (?) a že tvé ego stouplo. Doufám, že příště napíšeš kdekoli na téhle stránce podobně inteligentní projev, a že se případní (třeba náhodní) návštěvníci budou moct pokochat a zvednout si sebevědomí tím, že na tom ještě nejsou tak špatně jako ty.
kktt
(kktt, 3. 10. 2007 12:50)ty pico vyjebana ty si takovy kktt ze to neni anii mozne pica ty tvoje kouzla to si stahoval z predele nebo z kama ty si i z tym picusem harrym musel i sukat proste mu davat do analu ty pííííííííííco ty si tak sukal ze si mu natrhl i prdel ty bukvo buzerantska zkurvana zpicena:D
:-)
(Padfoot (http:/padfoot-prongs.blog.cz), 10. 6. 2007 10:01)Je to dobrý ale dala bych tam víc nějakej Jamesovejch a Siriusovejch žertíků nebo ony tam sned jsou v další kapitole já se těším jdu na další
super;-)
(elis, 21. 1. 2007 18:37)Fakt moc pěkná povídka sama mám ráda Harryho Pottra a tato povídka se mi velice líbila a ráda si přečtu i další kapitoly.Měj se krásně a spoustu literárních úspěchů elis
JEEEEEEEEEEEEJO!!!!!!!!!!!
(Lucccy :), 20. 1. 2007 16:33)Tak povidky o Pobertech ja primo miluju. To bylo fakt huuusty... hned tetka si idem precist i druhy dil. :O) Fakt pekna poviedka...
JEEEEEEEEEEEEJO!!!!!!!!!!!
(Lucccy :), 20. 1. 2007 16:32)Tak povidky o Pobertech ja primo miluju. To bylo fakt huuusty... hned tetka si idem precist i druhy dil. :O) Fakt pekna poviedka...
Ježííš..
(Maysie ( http://maysie.blog.cz/ ), 1. 11. 2007 16:04)