22. kapitola
Byl poslední den kdy mohly sedmé ročníky pobývat v Bradavicích. Zítra jeli domů a tak se většina z nich věnovala balení svých věcí.
Lily ležela na posteli v dívčích ložnicích. Ruce nohy roztažené, jakoby se pokoušela nějak uvolnit a stále si něco mumlala.
„Co blázníš člověče?“ sedla si vedle ní Rose, která právě vyšla z koupelny.
„DOPRDELE! VŠECHNO JE V ŘIŤI!!!“ vymrštila se zrzka na nohy a začala vztekle dupat nohama. Rose leknutím spadla na zem.
„To už je z ní vážně cvok?!“zašeptala směrem k Natali, která chvíli před tím výbuchem vešla do místnosti.
„No úplně v pohodě asi není.“
„Holky to je vážně naprd.“ zklidnila se Lil najednou, otočila se směrem ke kamarádkám a dala ruce v bok, „Tohle mě vážně dožralo.“
„Můžeš být konkrétnější?“
„No Sabrinin útěk přece! A konec školního roku! A vůbec všechno mě sere!“ mrskla sebou zase na lůžko.
„Hej nejsi ty náhodou těhotná?“
„Ještě to tak! To bych rovnou skočila z okna!“
„Sorry brouku ale vypadá to tak. Podobně sem řvala na okolí i já.“ usmívala se Rose.
„Nejsem těhotná, ale prostě mě naštvala ségra. Konec tečka. Těhotenství se nekoná! Můžete být klidné.“
„Petůnie?“
„Teď to neřešte.“
„Díky za útěchu. Pokud už nehodláš dál ohrožovat okolí tak bych si ráda zabalila.“ prosmýkla se kolem ní Natali.
„No jo, už jsem klidná.“ vydechla Lily a vzala do ruky znovu dopis který ji tak rozčílil.
‚Mrcha jedna! Jak mohla Jamese tak hnusně nazvat?! Prý odporná stvůra! Jí taky nikdo neříká že Vernon vypadá jako prase! A úlisné ještě k tomu! Ještě že rodiče proti tomu nic nemají. Díky bohu.‘
KŘACH!
„Ó! Instantní budík!“ rozesmála se Rose. Jak ten křáp nenáviděla a konečně se jí ho podařilo rozbít! Všechen šrot zkopala pod postel se slovy „Pořádek musí být.“
„TO neNÍ moŽNÝ!“ Natali skákala po svém kufru, „Jak to, že se do něj předtím všechno vešlo?!“ sedla si zničeně na zem.
„Můžu hádat?!“ zakřenila se Rose, „Bylo to složený!“
Nati vrhla zničený pohled na kufr. Oblečení, pergameny, brky a další věci byly jen tak ledabyle naházené a přetékaly přes okraje.
„Tak! A já toho mám právě tak dost!“ zařvala Lily popadla ze své postele obrovskou hromadu svých školních potřeb a hodila je na podlahu. Pak v naprostém klidu pohodlně zavřela svůj kufr.
***
„Tohle nepotřebuju! To taky, taky, taky, taky…“
„Jsi si jistý Sirie?“
„Alexi, ty si myslíš že budu k něčemu potřebovat tu hordu kravin?!“ mávl rukou po pokoji kde se válelo všechno co se mu nehodilo, „Bez nich tu kraksnu unesu a ještě v ní zbude místo.“
„Je to divné jet domů. Ani se mi tam nechce.“ vzdychnul James.
„Věříš, že mi taky ne?!“ prohodil mladý Black, „Proto sem si raději pořídil svůj dům.“
„Brácha ty válíš! Kdes na to vzal?“
„Mám hodného strejdu.“
„Já už letos taky nejspíš dlouho nepobudu doma.“ zaklapl svůj kufr James a projel si rukou vlasy. Sirius, Remus i Alex po sobě spiklenecky mrkli a ze zadní postele zachrápal Petr.
„Ehm, ehm. Ty Jamie…“ začal s úsměvem Remus, „Jak to vypadá s Lily?“
„No normálně. Jak jinak?! Klasický středoškolský pár.“ pokrčil rameny. Stálo ho to hodně přemáhání vypadat takhle neutrálně. Zasloužil by si Oskara.
Jeho přátelé se po sobě překvapeně pohlédli. V ten okamžik měl co dělat aby nevybuchl smíchy.
„Co takhle si vypůjčit od Robinsona foťák?“ změnil rychle téma.
„Tohle není špatný nápad!“ rozzářil se Sirius a rozběhl se k ložnici pátého ročníku.
„Kluci ty fotky budou perfektní!“ smál se Alex. Chudákovi Robinsonovi vyfotili celý film.
„Taky si myslím.“ pochechtával se Sirius..
„Ale kdo mu ten foťák zanese zpátky?! Nebude moc nadšený.“ ušklíbl se James.
„Tak padej Jamie, když se tak ochotně hlásíš.“
„Já tě kašlu. Po mě ještě bude řvát nějaký patnáctiletý spratek co?! Tůůůůdle!“
„Alexi?!“
„Nemůžu! Zrovna sem dostal průjem!“ ozvalo se přidušeně z koupelny.
„Remie! Ty náš kamaráde! Ty ho natolik ohromíš svou inteligencí, že nebude vůbec nepříjemný.“
„Ne!“
„OCH!“ Sirius odhodil foťák na svou postel a rozpřáhl ruce, „Vše nesmyslno jest! Svět řítí se kvapem pryč ze spárů mých!“
„Víš co ty básníku?! Kdo si to zašel půjčit tak ten to zase vrátí.“
„Ale…“
„Padej!“
„Už je pryč?!“ vyplížil se z koupelny Alex jen co Remus za Siriem zabouchl dveře.
„Neplač!“ konejšil James Lily.
Všichni seděli ve vlaku namačkaní v jednom kupé a navzájem se utěšovali. I klukům dramaticky poklesla nálada.
Všichni si snažili vrýt do paměti Bradavický hrad. Jeden po druhém se střídali u okýnka a hleděli na něj.
„Proč tady nemůžeme zůstat napořád?!“ vzdychla Rose.
„To víš, že jo. A do smrti bych od nich neměl pokoj co?!“ zareagoval ihned Sirius.
„Dokážeš si představit ty souboje se srábkem za 70 let?!“ ušklíbl se Alex.
„By jste se umlátili hůlčičkama.“ usmála se přes slzy Lily.
„Dědouškovská honěná.“ rozesmál se Remus při představě Jamese a Siria v 90 letech nahánějící po školních pozemcích Srabuse.
„Ach jo. Já se těšil, že si popláču s holkama a vy jste mi to tak zkazili.“ popotáhl Alex.
„Ty si debil!“ pleskla ho Lily po hlavě.
„Potterová neprovokuj, nebo to schytáš!“ pohrozil ji ukazovákem.
„Tsss. To by sis nedovolil.“ pohodila svou zrzavou hřívou.
„Ale anooo…“
Jamesovi jako by ‘náhodou‘ zapraskaly klouby.
„Eeee. Tak ne no.“
„No vidíš.“
„Ale zato, žes ji nazval Potterovou bych přimhouřil oko.“ zašklebil se jeho brýlatý kamarád.
„Jamie nééééééééééééééééééé!“
Alex svou sestřenici nešetřil. Lechtal ji tak neúprosně, až se málem počůrala.
Vlak sebou trhl a dal se do pohybu. Lily Alexe odkopla stranou a přitiskla obličej k oknu.
„Bradavice moje!!“
Komentáře
Přehled komentářů
Buhuu ono to končí (jako v bradavicích) no ale doufám že tohle není konec btzo napiš pokráčko
Goooood
(Susan Topperová, 30. 12. 2006 20:04)Jo, Jamie se Siriem by byli krásní dědulkové :D Ale Srabus... Umaštěný cucflek. Ncn... Doufám že další kapitola bude dloooouhá a stejně dobrá (nebo lepší) než tahle. Takže jdem psáááát :))))
:))))
(Twiggy 33, 30. 12. 2006 17:23)To bylo pěkný :)))) Nejvíc jsem se natlemila při představě 90 letýho Jamese se Siriusem, jak honí Srabuse :D:D:D
:-(
(Sany En, 1. 1. 2007 18:24)