31. kapitola
Rose potichu zavřela dveře ložnice, kde spokojeně oddychovaly její děti spolu s Harrym, kterého odnesla z domu Potterových k nim. Neudělala by to, ale Lily na tom byla tak hrozně, že jí musela nějak pomoct. A postarat se, alespoň na čas o Harryho, pro ní bylo to nejjednodušší.
Z jedné menší skříňky vytáhla krabici s fotografiemi, pohodlně se usadila v křesle a vytáhla hromádku fotek. I přes to, co se v posledních týdnech stalo se musela usmát, když na ní z fotografie mávala rozesmátá Lily, v červeném pyžamu a šťastně se válela na posteli. Mohlo jí být nanejvýš třináct. Na druhé fotce byla čtrnáctiletá Sabrina s ní. Obě měly na tváři překvapený výraz, pusu i ruce upatlané od čokolády. Lily je odchytila při činu – lépe řečeno, když jí jedly čokoládu z medového ráje.
Další fotka – patnáctiletá Lily právě házela šipku na Jamesovu fotku. Rose se i proti své vůli musela rozesmát. Tehdy ho Lil z celého srdce nenáviděla a když jí jedna třeťačka dala jeho fotku, připíchla si ji na stěnu, v Prasinkách si koupila šipky a trénovala přesnost.
Kdyby se to James dozvěděl, asi by nebyl moc rád. Na hromadě dalších fotografií, byla Lily ječící na Jamese, popřípadě na něj ječela ona. Nebo obě dvě řvaly na Siria s Jamesem.
Objevila i fotku, o které ani nevěděla. Pravděpodobně ji má na svědomí ten hajzl Peter.
Byla tam ona v těsném objetí se Sirem, zjevně v podnapitém stavu. Hlavou jí proběhla myšlenka, jestli to nebyla fotka z té noci, ze které vzešly jejich dvojčata. Jenže jak by je mohl najít? Popravdě řečeno, to kde je a s kým je, vlastně zjistila až když se ráno probudila vedle Siria v komnatě nejvyšší potřeby.
Zatřásla hlavou a vrátila fotky zpátky do krabice. Měla jich strašnou spoustu, ani netušila, kde se jich tolik vzalo. Nejspíš měl hodně z nich na svědomí Sirius, protože nejméně o polovině nevěděla, kdo, kdy a kde je udělal.
Vyděšeně sebou trhla a vyskočila na nohy, když se aktivovalo poplašné kouzlo a řinkot zvonku se roznesl bytem. Nestačila ani vytáhnout hůlku, aby jej vypla a samo ztichlo.
„Sirie,“ vydechla a zastrčila hůlku zpět do kapsy, „Neuvěřitelně jsi mě vyděsil.“
„Promiň.“ zašeptal, když jí jednou rukou chytil kolem pasu a přitáhl k sobě a vtiskl jí pusu do vlasů.
„Jak je Jamesovi?“ zeptala se, snad už po dvousté, za poslední dva týdny. A on, znovu smutně zavrtěl hlavou. Věděla co to znamená – žádná změna. Stále leží na lůžku a spí. Nikdo neví, jak mu pomoct. A Lily... ani si nedokázala představit, jak jí musí být. Celé dny u něj proseděla a domů šla jen proto, aby se převlékla a umyla.
Všichni v kouzelnickém světě oslavovali, zasypávali je dopisy v kterých jim děkovali za pomoc Brumbálovi. Někteří jim naopak děkovali, že pomohli právě jim, aby je Smrtijedi nezabili. Oni ale nemohli oslavovat. Nemohli se bavit, bezstarostně popíjet alkohol a smát se.
„Proboha ať se stane nějaký zázrak. Tohle už není možné...“ zašeptala zničeně a opřela si hlavu o jeho rameno.
Pár mil dál....
„Lily, prosím mohla bys jít vedle?“ stiskl jí rameno jeden z lékouzelníků - Fabian. Už dávno jí neoslovovali příjmením, nebo titulem. Byla tady až příliš dlouho na to, aby si byli pořád stejně cizí.
„Proč?“ upřela na něj své smaragdové oči. Chvíli přemýšlel co jí odpovědět. Slíbil, že nic neprozradí.
„Skoro nejíš, nespíš a nechceš se odtud hnout na krok. Co váš syn? Běž si na chvíli provětrat hlavu. Jdi za Siriem.“
Otočila se zpět k Jamesovi. Věděla, že má doktor pravdu. Měla by jít za Harrym. Ale copak tady může nechat svého muže samotného? Co když se probere a ona u něj nebude?
„Lily prosím.“ naléhal dál muž, stojící kousek za ní.
Stiskla Jamesovi ruku a opatrně ji položila na postel. Pak pomalu, nejistě a roztřeseně vstala, aby jí lékouzelník odprovodil ke dveřím.
„Jdi k Siriovi. On i Rose ti pomůžou.“ povzbudivě se na ní usmál a zavřel dveře. Chvíli nerozhodně přešlapovala na místě, jednu chvíli držela ruku nad klikou do místnosti, ale pak se prudce otočila a vyšla z nemocnice ven, aby se mohla přemístit ke svým přátelům.
„Je pryč?“ otázal se vysoký muž v černém plášti Fabiana, který poslouchal jestli Lily vážně odešla, nebo tam stojí.
„Už ano. Ale stejně nechápu, proč nechcete, aby věděla, že jí – tedy Jamesovi, pomáháte.“
„Mám k tomu své důvody,“ odvětil ledovým tónem a rázným krokem přešel k lůžku, „Jaké kouzlo jste použili na zastavení krvácení?“
„Popravdě – nepoužili jsme žádné. Jen na zeslabení krvácení. Stále ztrácí krev, ale v mnohem – mnohem menším množství než předtím. Proto musí pít každé čtyři hodiny dokrvovací lektvar.“
Muž v černém hábitu pokýval hlavou. Nečekal, že by někdo znal protikouzlo. Sectusempra byl jeho vlastní výmysl a nikdo jiný nemohl vědět jak zachránit postiženého. Litoval, že o tomhle kouzlu řekl Belatrix. Kdyby to neudělal, Potter by tady zjevně neležel... a Lily by se tak netrápila.
Lily... tohle byl jediný důvod, proč sem přišel a proč se pokusí zastavit působení jeho kouzla. I přesto, že ho ona už dlouhou dobu nenávidí, přesto, že si vzala jeho nejhoršího nepřítele, jí měl až příliš rád na to, aby jí viděl takhle se trápit.
„Budete potřebovat pomoc?“ ozval se znovu lékouzelník.
„Ano, připravte nové obvazy, abyste mohli vyměnit tyhle staré. Doneste hodně silný dokrvovací lektvar a jděte ven. Dokud vás nezavolám, nechoďte dovnitř.“ přikázal ostře. Muž v citrónově žlutém hábitu přikývl, ale bylo na první pohled jasné, že velmi nerad.
„Máme pravidla pane, nesměl bych vás tady nechat.“
„Věřte mi, nechci ho zabít.“
***
„Co je to?“ Sirius vytřeštil oči na sovu, která vletěla do obýváku takovou rychlostí, že málem vrazila do protější zdi. Natáhl ruku k sově, ale ta ho do ní naštvaně klovla, „Au, ty potvoro! Chci jen vědět pro koho to je!“ zamračil se a znovu sáhl po dopisu. Sova – zjevně uražená ho nechala ať ho otočí.
„Lily to je pro tebe!“
Zrzka vběhla do místnosti s Harrym v náručí a s Rose v závěsu, „Podrž ho prosím tě,“ podala Harryho Siriovi a co nejrychleji sundala dopis sově z nožky. Rázně ho otevřela a začala číst.
Po prvím řádku šokovaně dopadla do křesla a oči se jí zalily slzami.
„Lily co se děje! Co je?!“ vykřikl Sirius s předtuchou nejhoršího a sledoval jak zrzce po tváři stékají proudy slz. Vzápětí vyprskla smíchy.
„Proboha koho já jsem si to vzala. On se nikdy nepřestane chovat jako dítě.“ řekla k páru svých přátel stojících před ní a podala jim dopis. Načež si vzala Harryho zpátky a rychle se odběhla převléknout.
Vážená paní Potterová,
s lítostí vám musím oznámit smutnou zprávu. Váš muž, James Henry Potter, byl dnes nalezen ve své posteli... živ a zdráv a stýská se mu po Tobě, takže šlohnul sovu doktorovi, aby ti mohl dát vědět, že žije! Jsi ráda?! Doufám, že ano, protože napsat tohle je pro mě docela nadlidský úkol. Je mi neuvěřitelně špatně, bolí mě celý člověk a lékouzelníci do mě lijou jeden odporný dryják za druhým.
Prosím tě, přijď.
James
***
„Slečno proboha!“ zavřeštěla nějaká sestřička, když jí Lily v běhu za svým mužem téměř vyrazila z rukou podnos se snídaní.
„Paní! A omlouvám se!“ usmála se na ni a přivinula k sobě svého syna ještě těsněji.
Když Lil spolu se Siriem, Rose, Remem, Alexem a Nat dorazila ke dveřím, které včera ráno jen nerada opustila, vycházel z nich Fabian. Zatvářil se silně šokovaně, když zjistil, že všichni už ví o tom, že je jejich pacient v pořádku ještě dřív, než jim to mohl někdo říct.
„Promiňte, ale ještě vás dovnitř nemůžu pustit. Právě Jamesovi mění obvazy.“ zastavil je a vlastním tělem jim bránil v tom, aby vtrhli do místnosti.
„Kdy jste přišli na to, jak ho uzdravit?“ zeptala se Fabiana Rose. Zakroutil hlavou.
„Tohle není vaše starost. Máme jisté závazky a mezi nimi je i mlčenlivost. Zavázal jsem se, neprozradit vám ani jemu, kdo mu zachránil život.“
Všech šest přátel se po sobě překvapeně podívalo.
„Ať to byl kdokoliv, jsem mu vděčná do konce života.“ zašeptala Lily a chabě se usmála. Zevnitř místnosti se ozval smích. A hned nato, těsně za dveřmi promluvil něčí hlas.
„No tak Fabiane! Pust nás ven! Převaz dokončen, chceme jít na svačinu!“ oslovený se usmál a pootevřel dveře, aby jeho kolegové mohli projít, ale skupinu přátel stále nechtěl pustit dovnitř.
„Chápu, že se těšíte na to až ho uvidíte při vědomí, ale pamatujte si: nesmí dělat žádné příliš prudké pohyby, neobjímejte jej moc silně a žádné přátelské rány pěstí se nepřipouštějí!“ usmál se na ně a nechal je projít. Lily rychle vešla dovnitř, ale ostatní zabrzdil Remus a zavřel dveře.
„Dejte jim pár minut.“
„JAMESI!“ vykřikla Lily, několika rychlými kroky přešla místnost a vrhla se k němu i s Harrym v náručí a šťastně ho políbila. Když se odtáhla, spokojeně se usmál.
„Nemohla bys to zopakovat? Bylo to docela příjemné,“ pronesl tichým, chraplavým hlasem, „Harry! Ty špunte!“ zašklebil se na svého syna, když k němu vztáhl dětské ručičky a dožadoval se pozornosti.
Lily se znovu rozbrečela, „Ty jsi neuvěřitelný! Ještě včera nikdo nevěděl, jestli se vůbec probereš a dneska už zas blbneš!“
„Myslel jsem, že víš, koho si bereš.“ pohladil ji po tváři a zase se usmál.
„Vím, a nelituju toho co jsem udělala.“ smála se přes slzy.
„Brácha!“ zařval někdo šťastně od dveří.
„Brácha!“ zašeptal s úšklebkem James.
„Víš, ty šílenče, vůbec o tom, jak jsme se o tebe báli?“ zaxchytil se na něj Sirius, zamával hůlkou a vedle postele se objevily židle, na které všichni posedali a zadívali se na svého kamaráda.
„Připadám si tady jako nějaké zvíře v zoo.“ pronesl pochmurně, načež se na něj všichni vrhli, aby ho mohli alespoň obejmout.
***
Lily si spokojeně prozpěvovala jakousi melodii, krmila Harryho jeho oblíbenou kašičkou a usmívala se. Už dlouho jí nebylo tak skvěle. James už byl dokonale zdráv. Všechny rány, které měl, se mu skvěle zahojily. V nemocnici byl jen proto, že ho chtěli zbavit jizev, které mu zůstaly.
Sirius a Rose začali plánovat svatbu, kterou v květnu nemohli uskutečnit, protože všichni členové řádu měli v patách až příliš mnoho smrtijedů.
Remus se definitivně vzpamatoval z toho, že mu zabili přítelkyni. A Alex s Nati se dali dohromady na oslavě Jamesova uzdravení.
Až teď se jí začínal naplňovat sen o šťastné rodině, které nic nehrozí. Smrtijedi byli pochytání a podle nové vyhlášky se s nimi naložilo stejně jako s Petigrewem. Životy kouzelníků už nezávisely na počtu a síle ochraných kouzel kolem jejich domu a pomalu se vzpamatovávali ze ztrát, které utrpěli.
Harry dojedl a snad po hodině už spokojeně oddychoval v matčině náručí. Lily ho opatrně uložila do postýlky, kterou dala do pokoje, jež sousedí s jejich ložnicí a zamířila dolů. Překvapeně vypískla, když pod schodištěm uviděla Jamese. Vrhla se mu do náruče a on ji k sobě s širokým úsměvem přitiskl co možná nejvíc to šlo.
„Konečně už tě pustili!“ usmála se, postavila na špičky a políbila ho. Kdy takhle naposled stáli? Takhle šťastní, spokojení, bez jakýchkoli obav? Nejspíš v den, kdy Lily řekla, že je těhotná.
***
„Sirie! Ty cvoku!“ smála se Rose, když jí jmenovaný povalil postel a začal líbat na krku, „S takovou to nikdy nedořešíme!“
„Hele,“ podíval se jí do očí, „Pro mě za mě, zavolej faráře ať nás oddá přímo tady, teď hned.“
„To víš, že jo. A pak budu do smrti závidět Lily.“
„Ach bože s tebou,“ vzdychl Sirius a posadil se, „ Takže já bych byl pro, abychom se vzali co nejdřív, abys byla spokojená. Teď je polovina října, takže... ehm. Co se vzít na začátku listopadu?“
„Jak, JÁ abych byla spokojená!“ hodila po něm s úsměvem polštář, „Snad abychom MY byli spokojení!“
„TY, protože já už spokojený jsem a svatba pro mě znamená, že už budeš moje, moje a jenom moje! Nikdo mi tě nevezme a ty mi nikam nezdrhneš.“ smál se a rozhodil rukama.
„Ach, takže ze mě bude majetek. Fajn, už se na to těším.“ zašklebila se na něj.
„Já taky,“ vyslal k ní ďábelský úsměv, „Takže rozhodnuto. Vezmeme se na začátku listopadu. Co tak přímo třetího? Bychom pak mohli oslavovat společně s dvanácterákem.“
„Tohle nezní vůbec špatně. Zeptám se Lil, co ona na to.“ usmála se a nechala Siria, aby se znovu přisál svými rty k jejímu krku. Jednou rukou mu zajela do vlasů, druhou ho chytla kolem pasu a zaklonila hlavu.
Ve chvíli, kdy oba rodičové začali měnit polohy se obě jejich děti v postýlkách kousek od nich rozeřvaly jasným hlasem a soused pod nimi jim začal bušit do podlahy.
Sirius zničeně zaklel a pustil Rose z náručí.
„Už toho začínám mít dost,“ pronesl, když mu Rose podala Jaydena, „Teď závidím Jamesovi barák.“
„Časem snad našetříme i na ten ne?“ pokrčila rameny Rose a snažila se, aby jí dcerka nedosáhla na vlasy.
„Jak časem? Je našetřeno. Ale není dům!“ zašklebil se a vyhodil Jaydena do vzduchu, aby jej opět rozesmátého chytil.
„Kdyby tě tak jednou poblil.“ pochechtávala se Rose.
„To neudělá, protože jsme uzavřeli smlouvu o nepoblinkávání, nepočůrávání, nepokakávání a vůbec neznečišťování tatínka.“ vyplázl na ni jazyk. Téměř ve stejný okamžik se ozvalo tlumené uprdnutí a Sirius padl zády na postel. Rose vyprskla smíchy.
„Proboha čím je krmíš. To je smrad...“
„Zeleninou, krupičkama, čajem... Je toho hodně, že Kitty?“
Komentáře
Přehled komentářů
Ale tak trochu nesouhlasím s pasu-Hankou: podle mě byl lepší začátek, než konec :) Ten byl takový zvláštní, jakoby useknutý, nvm, takový divný... Ale je to hezký :)
úžasný!
(pasu-Hanka ( http://pasu.blog.cz ), 2. 9. 2007 20:00)tahle kapča se ti povedla, zvlášť ke konci. abych pravdu řekla, byla lepší naž ta předchozí :-))) těším se na pokráčko, píšeš hezky.
ufff
(kristýýý, 2. 9. 2007 16:21)teda ne ze bych tomu verila ale stejne sem se trochu bala ze nezachranis jamese......jinak super ze pridavas kapci rychleji!!!sem docela zvedava jak se to bude dal vyvyjet....tohle je neeeeeeeej povidka a ja te milujuuuuu :-*.... :-D
Pěkný
(Susie, 3. 9. 2007 13:50)