3. kapitola
Po skvělé snídani se zapletli do rozhovoru o mudlovských výtvorech, vynálezích a jejich zneužívání v kouzelnickém světě. Pan Potter se při té příležitosti opět projevil jako skvělý vypravěč a bavič.
Zrovna všem dovyprávěl o tom, jak se jednomu jeho kolegovi zakouslo očarované záchodové prkénko do zadku a záhadně se scvrklo, takže s ním musel celý den chodit po ministerstvu než přišli na to, jak mu ho sundat, aniž by mu utrhli kus zadku. Pak se pan Evans postavil a v záchvatu smíchu jim sdělil, že se jde podívat po Alexovi, který by měl začít vařit oběd, pokud to chce do jedné stihnout. Všichni se náramně podivili tomu, že si povídají bezmála tři hodiny. Připadalo jim to jako pět minut.
„Sirie? Půjdem do pokoje, ne?“ zeptal se stále ještě vysmátý James.
„Jasně,“ odpověděl mu. James si nemohl nevšimnout, že už i on má z toho smíchu slzy v očích.
Na schodišti je málem srazil Alex, který běžel nahou.
„Kluci! Neviděli jste Lily?“ ptal se jich udýchaně a opíral se o zábradlí.
„No, naposledy jsem ji viděl, když říkala, že si jde lehnout. Proč?“
„KUŘE! Nevím, jak ho mám upéct!“ zakřičel zoufale a zamával přitom Siriovi před nosem čímsi, co se asi před hodinou nazývalo mraženým, teď už však napůl rozteklým kuřetem.
,,ROSE!“ zařval najednou a vrhl se na dívku, která právě scházela s třetího patra, „kde je Lily?“ Rose se na něj s úsměvem podívala.
„Nemyslíš, že už je konečně čas na to, aby ses naučil vařit?“
„Na to ti kašlu! Kde je?“
„Spí. A varuju tě. Jestli ji probudíš, tak tě nejspíš zabije.“
„SAKRA!“
„Můžu ti s něčím pomoct?“ zeptala se ho znova, teď už však méně pobaveně.
„Vážně bys mohla?“ zeptal se zoufale.
„Jasně, tak pojď. Ať to stihneme," řekla a objala ho kolem ramen.
James i Sirius se smíchy váleli na podlaze, nevěděli proč, ale smáli se každé prkotině.
Když už se jim konečně podařilo dostat se do pokoje, měli už ze smíchu křeče v břiše.
Svalili se na své postele a pomalu se uklidňovali. Takhle vysmátí vydrželi až do oběda, teprve pak se zvedli a odplazili do jídelny.
„Téda! Tady něco krásně voní!“ podivil se Sirius.
„Hmm! Alex se překonává!“ ozvala Rose, která pokládala na stůl talíře.
„Alex? Já myslel, že si vařila ty!“ podivil se James. Najednou mu v obličeji přistála utěrka.
„Ticho, blbe!“ okřikla ho, až oba polekaně ustoupili, „Kdyby tě slyšel Lilyin tatík, tak má Alex ještě větší průser než teď!"
„Tak proč mu pomáháš, když ho můžeš dostat do problémů?“ zeptal se opět Sirius.
„Nejspíš proto, že nejsem svině. Kdybych mu nepomohla, tak by tu musel dřít celý rok! Chápeš?“ Teď už mluvila trošku klidněji, „vážně se těším, až se zase vrátím do Bradavic. To bude klídek... s Lily se už nebudou potkávat tak často a ona bude mít konečně lepší náladu," dodávala si už jen pro sebe, bohužel ji James i Sirius slyšeli.
„Hele, já vím, že jsi její nejlepší kámoška. Mohla bys mi teda vysvětlit jednu věc?“ Sirius se zjevně rozhodl převzít iniciativu do svých rukou.
„Pokud budu moct, proč ne?" Jemně nadzvedla obočí.
„Proč Lily Jamese tak nenávidí? Co jí udělal?“ James se na Siria překvapeně podíval, tohle by od něj nečekal.
„Víš, ona... Ne, že by tě Jamesi nenáviděla. Ale... spíš jí na tobě něco vadí. Něco podstatného," obrátila se najednou na Jamese, který se už už nadechoval, aby se taky na něco zeptal. Bohužel ho však předešla. „Víc vám neřeknu, ani tohle jsem neměla říkat. Tak, prosím, buďte zticha a zkuste přemýšlet sami," podívala se na oba dva prosebným pohledem.
„Díky, Rose! Pomohla jsi nám, teda mi!" poděkoval jí James.
Po téhle odpovědi se mu zlepšila nálada. Takže u ní ještě šanci má! Měl chuť si začít pořádně z plných plic zpívat nějakou písničku, nejlépe hodně veselou.... ale ovládl se.
„To je divný,“ pronesl zamyšleně Sirius, „žádnej průser, nikoho jsme nezakleli, ale přece se skvěle bavíme!“
„No, konečně vám začíná docházet, že k tomu, abyste se dobře bavili, není potřeba porušovat řády!“ ozvalo se jim za zády.
„Sabrino! Já sem se tak lekla! Lily ještě spí?“ vystřelila Rose zpod stolu, kde hledala spadlý kroužek na ubrousky.
„Jo. Chudák. Včera makala o sto šest. Myslím, že by jí prospělo víc, kdyby spala celý den.“
„Čus!“ vlítla najednou do místnosti Lily, na to, že by byla unavená rozhodně nevypadala. „Mám takový hlad, že bych snědla i vola!“
„Co ty tady?! Když sem šla dolů, ještě jsi spala!“
„Jo, do té doby, než jsi začala mluvit o jídle.“
Sabrina i Rose se rozesmály, moc dobře Lily znaly. Věděly, že jakmile se před Lily někdo zmíní o jídle, tak je jí jedno, co právě dělá. Lily však měla štěstí, její oblíbená činnost na ní totiž, narozdíl od jiných holek, nebyla vůbec vidět.
„Zajdeme si po obědě zahrát basket?“ zeptala se Lily holek a protáhla se okolo Jamese a Siriuse.
„Jasně!“ ozvala se Rose.
„Ty nejdeš, Sabrino?“
„Ne, děsně mě bolí hlava,“ odpověděla smutně.
„Basket? Co to je?“ James byl naprosto mimo.
„Víš, to je taková mudlovská míčová hra." Stal se zázrak. Lily na Jamese nevyjela.
O 30 minut později....
„Bylo to skvělé,“ řekla Lily spokojeně.
„Co kecáš?! Skoro nic jsi nesnědla,“ odporoval jí Alex.
„Skoro! Což znamená, že něco jo!“ usadila ho,
„Tak jdeme?“ obrátila se zase na Rose. Ta jen kývla hlavou a už se zvedala.
„Jdu se převléct, v tomhle oblečení odmítám hrát, venku je děsný vedro.“
‚Mají docela postřeh,' pomyslel si James, ale nahlas to nekomentoval.
„Siriusi?“ šeptl.
„Hmm…fo fšech....“ James se pousmál. Sirius do sebe jídlo házel takovou rychlostí, že skoro nestíhal žvýkat. Vypadalo to, jako by už nejmíň měsíc nejedl.
„Nepůjdeme se na chvíli projít?“
„No dobfe,“odpověděl mu a smutně se podíval se na jídlo, které byl po tomto rozhodnutí nucen opustit. James se ale nechtěl projít. Chtěl se podívat na holky... a hlavně tak, aby neviděly ony jeho.
„Na co máš ten plášť? Tady jsme přece legálně!“
„Víš ty vůbec, kam chci jít...? Nevíš, tak buď ticho. " James mezitím, co čekali na schodišti, pomalu přicházel o nervy. Najednou se nad nimi ozval zvuk, na který tak dlouho čekal.
„Lily! Jseš pomalá, udělej s tím něco!“
„Počkej... fakt nejdeš taky?“ Lily asi hodlala Sabrinu přemluvit, bohužel se jí to nepovedlo.
„No dobře... tak čau!“
Hned poté se oběma klukům naskytl naprosto jedinečný pohled. Jako první uviděli Rose.
Měla na sobě látkové kraťasy, které jí končily těsně nad koleny a volné triko s krátkým rukávem... No prostě nic zvláštního, kdyby ale za chvíli nevyšla Lily. Ta byla naprosto
odlišná. Měla jeansové kraťasy, jenže jí končily v první třetině stehen. Triko, které jí částečně odhalovalo bříško, měla na ramínka a navíc ještě upnuté. Vlasy měla narychlo
smotané do drdolu, který ji náramně slušel. V tuhle chvíli bylo Siriovi jasné, proč ji James tak obdivuje.
„Co je? Jsi ještě neviděl holky?“ nemohla si Rose odpustit.
„Prosím tě, nech je a vem balón. Jo?!“ Další zázrak... Lily se dneska nějak ovládá. Po chvíli za oběma zapadly dveře.
„Tak pojď! Dělej!“ řekl James a už přes ně přehazoval plášť.
Holky našli až za chvíli a to jedině díky zvukům, které vytvářelo neustálé třískání balónu o zem. Byly zrovna v půlce rozhovoru.
„...Potter na tebe zíral jak na svatý obrázek, toho pohledu sis prostě musela všimnout!“
„No a co, tak se na mě díval... to se nesmí?!“
„Lily... už dlóóóuho se ti líbí, tak proč něco nepodnikneš?“
„Rose... možná je hezký, vtipný, chytrý a výborný čaroděj... jenže to je všechno!“
„Proboha! Co ti na něm tak vadí?“
„To, že se chová jako arogantní, puberťácký, rozmazlený fracek, který si myslí, že když je nejlepším chytačem za celé století, tak je něco extra! Když se zrovna nudí, uřkne každého, kdo se mu jen trochu znelíbí, hraje si s tou pitomou zlatonkou a pořád si cuchá vlasy, jako by si myslel, že mu náramně sluší, když vypadá jako by zrovna slezl z koštěte!“
James nevěřil svým uším... tak tohle ji tak vytáčí! Kdyby to věděl předtím...
„A neříkej, že mu to nesluší...!“
„Sluší... jenže... BOŽE! Můžem se bavit o něčem jiným?!“ Lily došla trpělivost a začala hrát trochu tvrději.
„Klidně můžem.... HEJ!“ vykřikla Rose, protože jí Lily vynikající kličkou vyrazila balón z rukou a ještě ve vzduchu ho hodila do jejího koše. Měla perfektní trefu. Z pěti metrů se
strefila naprosto přesně.
„Ty vole...“ ulevil si Sirius potichu. Zato James nebyl schopen slova. Neobdivoval její hru, spíše poslouchal, to, co řekla, ho překvapilo i potěšilo zároveň.
„Nechápu... jak to, že s tou tvojí přesností... ještě... ještě... nehraješ odrážečku nebo střelkyni v našem famfrpálovým týmu...!“ hekala Rose a snažila se vyrazit míč Lily z rukou. Ta se však jen usmívala.
„Nó... nejspíš proto, že létání na koštěti není zrovna mojí silnou stránkou.“
„Hoj! Můžu se přidat?“ přikráčel si to Alex přímo před bojující holky.
„Jasně, Popelko…“ odpověděla mu Lily se smíchem a hodila mu míč, „doufám, že příště k nám vrazíš trochu klidněji.“
„Já ti dám Popelku!“ řekl naoko naštvaně Alex a dal Lily koš. Kupodivu poznal, který je čí.
„Ty zmetku...“ vystartovala proti němu a začala bitva - všichni proti všem.
Nejhůře z ní vyšla Rose. Alex na tom byl o jediný koš hůř než Lily, která se mu za to samozřejmě posmívala.
„Měl už by jsi jít chystat večeři... Popelko," smála se mu Lily.
„Už ti někdo řekl, že jsi příšerná?“ nedal se Alex.
„Dneska ne...“ odpálkovala ho znova.
„Štveš mě...“
„Někdo musí!“
„Pojďte radši dovnitř nebo tě asi vážně přerazím!“ zakroutil nad ní hlavou Alex.
„Nevím jak vy, ale já bych vypila celou přehradu,“ ozvala se vyčerpaná Rose.
„Tak to nejsi sama... pomůžete mi?“ zeptal se znova Alex s nadějí v hlase.
„To víš, že jo... přece bychom tě nenechaly ve štychu.“
„Na to, jak si mně přivítala, jsi nějaká žhavá mi pomoct.“
„Já tě přivítala? Možné je všechno. Ta skleróza...“ odmlčela se Lily a pozorovala, jak se Alex tváří, „každopádně jsi můj nejoblíbenější bratránek, takže ti pomůžu. Pokud ale nechceš, stačí říct...“
„Samozřejmě, že chci! Jen bych ti chtěl připomenout, že jsem tvůj jediný bratránek.“
Trojice pomalu zmizela za rohem, ale James se Siriem stále seděli na místě.
„No... myslím, že bychom taky pomalu měli vyjít..." řekl Sirius, sundal z nich neviditelný plášť a pozoroval Jamese.
„Hmm....“ zněla jeho odpověď. 'Teda Lily... ty mu dáváš...' pomyslel si Sirius, pomalu se zvedl a společně s Jamesem se plazil zpátky do domu.
Sirius už natahoval ruku na kliku od dveří, když je někdo otevřel a třískl mu s nimi do obličeje, až málem upadl.
„Ježiši! Siriusi, promiň! Já nevěděla, že tady stojíš!“ omlouvala se mu Rose, která byla značně vyděšená, „ není ti nic?"
„Ne... nic mi není... v pohodě..." odpověděl jí a držel se za nos.
„Nic není?! Vždyť ti teče z nosu krev... pojď," snažila se ho dotáhnout do koupelny.
„To je v pohodě... zvládnu to sám..." snažil se jí setřást a ani si nevšiml, že se James vytratil.
„Vážně?" zeptala se ho a podívala se mu do očí. Siriovi se z toho pohledu zatočila hlava. Nikdy si jí moc nevšímal a proto až teď zjistil, jak krásné má oči... nádherně hnědé, hluboké a upřímné. Takhle na sebe zírali asi tři minuty, potom na Rose někdo zavolal. Uhnula pohledem, zamumlala něco jako ‚omlouvám se' a rychle mu utekla.
Komentáře
Přehled komentářů
je to senzacni
SUPEEERRR
(Kess, 30. 11. 2007 20:31)Už dlouho jsm hleda povídku kde by bylo něco kolem 25 kapitol.A taď jsem konečně našla vážně SUPEEERRR.
bezva
(karol, 21. 7. 2008 13:52)