7. kapitola
Od Lilyiny bolestivé příhody uplynulo několik dní, ale stále se nevracela z ošetřovny.
James byl zrovna se svojí partou na cestě do hodiny Péče o kouzelné tvory, když uslyšeli veselé výkřiky.
„LIL! No konečně už jsi tady!" výskala Rose.
„Už jsme si myslely, že's o tu ruku přišla!" smála se Sabrina.
„My? Pokud si dobře vzpomínám, tak ses nám hroutila jen ty!" rýpala do ní Natalie.
„Promiňte, ale Pomfreyová mě nechtěla pustit, dokud se doopravdy neujistila, že už s tou rukou nic nemám."
„A máš?"
„Samozřejmě, že už ne!"
„Slečny, nerada vás ruším, ale měly byste jít na hodinu!" vykoukla ze dveří ošetřovny Pomfreyová. Lily se vyděšeně podívala na hodinky.
„Dělejte nebo vážně přijdeme pozdě!" rozběhla se. „ Děkujeme!" zakřičela ještě na ošetřovatelku a spolu s kamarádkami se hnala ven.
„LIL! Počkej na nás, nejsme... nejsme tak rychlé...!" křičely za ní.
Nedokázala zpomalit, byla zvyklá takhle rychle běhat od dětství. Přece se kvůli nim nebude učit běhat pomalu. Vletěla do další chodby, která už naštěstí pro její kamarádky vedla na školní pozemky. Na to, že přeletěla takřka půlku školy, na tom nebyla vůbec špatně. Trochu víc červená a mírně zadýchaná. Cestou potkala Pottera s Blackem, Alexem a Remusem. Měla sto chutí Potterovi jednu vrazit, ale ovládla se. Rychlostí světla prosvištěla kolem nich.
„Ta má ale páru! Jestli takhle celou dobu běžela už od ošetřovny... Já už bych se hroutil!" divil se Remus.
„To není normální, takhle rychle běhat," valil bulvy Sirius.
Najednou se za nimi s přidušeným nadáváním, objevil zbytek dívčího osazenstva.
„To nemohla počkat?!" zasípala Rose, která byla od dlouhého běhu rudá jako rak.
„Jak vidíš, tak ne..." kašlala Natalie. „Hele, stejně už tam nestihnem přijít včas, nešlo by trochu zpomalit?"
„Ne, nešlo. Má tam být Brumbál a i McGonagallová... Jestli přijdeme pozdě, tak si nás Petersonová příště podá!" zavrčela Sabrina. Po tomhle sdělení všechny dívky výrazně přidaly na rychlosti. Kluci se po sobě překvapeně podívali a rozběhli se taky.
„Právě včas, dámy!" zvedla obočí profesorka. „A pánové..." dodala, když si všimla kluků. Malinko uhla s tělem a všichni spatřili Brumbála s McGonagallovou.
„Takže dnes všichni zjistíte, v jaké zvíře byste se mohli proměnit. Buďte tak hodní a rozdělte se mi prosím do čtveřic!" nastal mumraj, jak se všichni snažili najít si čtveřici. Po chvíli ale opět zavládlo ticho.
„Děkuji. Jak vidím, krásně nám to vyšlo. Teď vám vysvětlím, co budete dělat. Když vyvolám nějakou čtveřici, zamíří do této ohrady a postaví se od sebe s nejméně třímetrovým odstupem. Nevíme totiž, v jaké zvíře se proměníte, takže nehodláme riskovat, že by se vám něco mohlo stát. Po proměně zpět ve člověka každý dostane tento pergamen," zamávala něčím nad hlavou. „ Stačí na něj napsat jméno toho zvířete a objeví se vám o něm vše. NEMUSÍTE! Opakuji: nemusíte, mi ho vracet. Máme jich dost. Tak začneme... Vy!" ukázala prstem na jednu z šesti čtveřic. Děvčata z této skupinky zbledla, chlapci se jen zašklebili. Postavily se do ohrady, kterou zbylé čtveřice obsypaly. Netrvalo dlouho a místo oněch žáků tam stála naprosto normální zvířata. Páv, zmije, pes a sova. Prostě nic zvláštního.
Zvířata se během pěti minut proměnila zpět v lidi.
„Výborně! Každá z vás dostává 20 bodů! Takhle nějak by to mohlo probíhat! Chtěla bych vám ještě říci, že příště už si to složité kouzlo nemusíte pořád odříkávat. Stačí, když budete silně chtít. Vy!" ukázala na další čtveřici.
Za hodinu už byly vystřídané skoro všechny skupiny. Zbyly už pouze dvě.
Nebyl nikdo jiný než Pobertové a Lily s kamarádkami. Všichni byli plní napětí. Byli zvědaví, v co se promění jedni z nejlepších žáků Bradavické školy. Ostatní se totiž proměňovali v naprosto obyčejná zvířata, kterých bylo všude plno. Brumbál se podíval na McGonagallovou, společně se zvedli a postavili k ohradě.
„Vy!" namířila profesorka prstem na kluky. Poslechli. Vešli do ohrady a postavili se tak, jak měli nařízeno. Všichni zadrželi dech a pozorovali, jak se chlapcům pohybují ústa při odříkávání zaklínadla. O pár vteřin později se odevšad ozvalo (především od dívek, výjimku samozřejmě tvořila poslední, zatím nevyvolaná skupinka) hlasité:
„Ach!" a „Och!"
Místo Jamese a Siriuse stáli v ohradě dva hřebci v plné síle. Jeden byl úhlově černý - Sirius, druhý čokoládově hnědý s plynulým přechodem do černé v oblasti nohou, ocasu a nozder - James. Oba měli dlouhou, nezkrotnou černou hřívu, se kterou si jim pohrával vítr, a oba se ve slunečním světle nádherně leskli.
Vedle nich místo Alexe stál tygr, který pro důkaz své síly hrozivě zařval. Jeho zevnějšek byl také úchvatný - kůže, kterou pokrývala nazlátlá, lesknoucí se srst, pevně obtahovala každý sval.
Remus se také nenechal zahanbit. Proměnil se ve lva, který měl zlatavou srst a velmi hustou hřívou kolem celé hlavy. Jako Alex, i Remus zařval z plných plic a tím odhalil plno velmi ostrých zubů.
Jedni strachem couvali, jiní se naopak zvědavě přibližovali.
Brumbál se uculoval, netušil, že se ti dva promění zrovna v koně, ale věděl, že to bude určitě něco extra..
McGonagallová spokojeně pokyvovala hlavou. Všichni čtyři splnili její očekávání. Vraník se najednou postavil na zadní a mocně zaržál. Dívkám se začaly podlamovat kolena a jedna po druhé klesaly na ohradu. Hnědák jen pohodil hlavou, odrazil se a plavným skokem ohradu přeskočil. Zabrzdil přímo před Lily a proměnil se zpět v Jamese.
Podívala se na něj pohledem typu ‚Opravdu velmi ohromující... Co já s tím‘ a poodešla. Zbytek jeho party se také proměnil nazpět a vylezl z ohrady, kde už nastupovaly dívky. Nevšímali si ostatních holek, které se na ně dívaly jako na bohy a plně se soustředili na Lilyinu partu.
McGonagallové se na tváři rozlil spokojený úsměv..
To, v co se proměnily ony, nemělo konkurenci. Jejich zvířata byla – alespoň v některých případech hodně neobvyklá, ale všechny byly nádherné.
Rose se proměnila v sokola - zakřičela, mávla křídly a vznesla se do vzduchu.
Na Nataliiném místě stál fénix. Natáhl křídla a stejně jako sokol se s nezaměnitelně krásným zpěvem vznesla k obloze.
Ozvalo se hlasité varovné zasyčení. Před nimi ležel v ohradě ten nejjedovatější vodní had, který nebyl zrovna menších rozměrů - Sabrina. Zavlnila se a velkou rychlostí se odplazila z dosahu své rudovlasé kamarádky, která taky nabyla zvířecí podoby. Všem poklesla dolní čelist.
Naproti nim stál sněhobílý jednorožec s pronikavým pohledem jasně zelených očí. Hustá bílá hříva jí povlávala kolem krásné, jemně tvarované hlavy a štíhlého těla.
Vysoko nesená hlava i ocas jasně prozrazovala hrdost tohoto tvora. Stejně jako u Jamese jí u nohou a nozder pomalu přecházela bílá srst v černou. Šťastně zaržála a cvalem objela ohradu.
Po pár minutách se ze zvířat staly opět dívky. Studenti, nadšení z toho, co na této hodině zažili, se s rozezněním školních zvonů, oznamujících konec hodiny, rychle rozutekli.
„Moment! Ty pergameny!" profesorka mávla hůlkou a každému do ruky vlétl jeden.
„Štípněte mě někdo!" prohlásil silně překvapený Alex.
„Neboj, nezdálo se ti to. Já to taky viděl!" odpovídal mu Sirius.
'PLESK!' James byl úplně mimo realitu a nedával bacha, kam šlape, takže mu podjela noha a on dopadl zadkem na výtvor, který tam nechalo nějaké zvíře. Kluci se smíchy sesuli na zem. James se na ně zašklebil, mávnul hůlkou a ukázal s ní na kalhoty - smradlavý vetřelec z nich okamžitě zmizel.
„Co budeme dělat?!" zeptal se jich.
„Proč bychom měli něco dělat?" ptal se ho zvedající se Alex. „Ono se něco stalo?"
„Stalo! Tys neviděl, v co se proměnily?!"
„Jamesi, klid. Zas tak nenormální to nebylo.“
„BYLA naprosto nenormální! Fénix a jednorožec! Tomu ty říkáš normální?!"
„Ale jo. Je vidět, že jsou to hodně schopné čarodějky."
„To já vím taky, ale...."
„Neřeš to. Ve zkratce: Zvířata, ve které jsme se proměnili, vypovídají něco o našem charakteru a schopnostech. Já osobně bych byl rád, kdyby se moje vytoužená holka přeměnila v jednorožce, Jamesi,“ usmíval se Remus.
„Ale proč jsme se neproměnili v psa a jelena? Vždyť to jsou naše opravdové přeměny!“
„Tak na to se mě neptej, Jamie. Tohle netuším. Pravděpodobně jsi tu formuli někde vyslovil špatně.“
Na druhé straně jezera seděla skupinka čtyř dívek, které navzájem hodnotily své přeměny.
„Ne, prostě je to kravina. Nechápu, proč bych měla být had. Fuj. Nemám je ráda! A ještě jedovatý k tomu! To jsem taková mrcha?“ zazoufala si Sabrina a rozhodila rukama.
„Jediný had na téhle škole je Malfoy.“ přimhouřila Rose oči a propalovala jmenovaného pohledem. Právě vyšel z hradu a vykračoval si k jezeru, v čele skupinky, jeho věrných nohsledů.
Už dlouho mě pěkně tlakuje. Co si s ním trochu pohrát?" Rose s ďábelským úsměvem popadla své kamarádky a stáhla je za sebou do hustého křoví nedaleko od nich. Jakmile byly schované, mávla hůlkou, zašeptala zaklínadlo a několik hrud zeleno-hnědo-šedého bahna se zvedlo z břehu jezera. Znovu prudce mávla hůlkou. Hroudy bahna se velkou rychlostí rozletěly a napálily to přímo do Malfoyových zářivě blonďatých vlasů. Způsobily nejen to, že jeho pečlivý účes vzal za své, ale i to, že se dalo silně pochybovat o tom, jestli je vůbec blondýn a zda se někdy myje.
Holky se na schodech začaly dusit smíchy.
„Teď ty!" pobídla Rose Lily. Ta se na okamžik zamyslela, ale pak podobně jako Rose mávla hůlkou. Ze země vyletěly dva silné šlahouny, omotaly se Malfoyovi kolem kotníků a škubly s ním dozadu. Spadl obličejem přímo do zbytků bahna, které do něj před chvíli vrazilo.
Natali se ze všech sil snažila vzpomenout na nějaké zaklínadlo a během několika sekund se jí skutečně jedno vybavilo – matčino nejoblíbenější.
Před Malfoyem se objevil ohnivý mužíček a udělal na něj ten nejpříšernější obličej, při tom mu stačil zapálit vlasy. Ve svém vzteku zapomněl na to, že ho klidně může uhasit hůlkou. Jeho jedinou záchranou bylo jezero. Na to však čekala Sabrina. Jakmile do něj skočil, mávla hůlkou a všude na hladině se objevily řasy. Nesmát se při pohledu na poloplešatého Malfoye s hnědým obličejem a zeleným šatstvem, když se sápe z jezera promočený na kost a plive při tom z pusy bahno, bylo nemožné.
James seděl se svými přáteli u Hagrida. Zrovna ho utěšovali, Brumbál mu totiž zabavil mládě bílého vlka. Zatím bylo neškodné. Za pár týdnů by mu ale v jeho společnosti šlo o život. Tuhle skutečnost si však nehodlal připustit.
Sirius přešel k otevřenému oknu a podíval se ven.
„Počasí zrovna nevypadá na to, že by za chvíli měl být prosinec..."
„Nestraš! Ještě měsíc a půl!" ozval se Alex. Už jen při vzpomínce na mrazy mu zadrkotaly zuby. Zimu neměl rád.
„Podívejte se, kdo sem jde!" ukázal prstem Sirius na čtyři dívky, které mířily k Hagridově srubu.
„Měli bychom vypadnout," poznamenal James, když mezi nimi spatřil Lily a zvedl se k odchodu.
„Klidně tady zůstaňte. Nevidím důvod, proč by jste tady nemohli být společně!" zadržel je obr. Kluci si opět posedali zpátky.
Za pár minut se ozvalo slabé zaklepání. Hagrid vstal a otevřel.
„Hagride!" zakřičely sborově a Rose se Sabrinou se na něj vrhly.
„Ahoj holky! Jsem rád, že ste přišly!" usmál se na ně. „ Nevadí, když tu s náma budou kluci?"
„Eh, nevadí. Hlavně, že si s tebou zase můžem pokecat!" vyhrkla Sabrina.
„Posaďte se. Nebo tu celou dobu budete stát?" pobídl je. Dívky se na něj podávaly s otazníky v očích. Kde si asi tak mají sednout, když jsou všechny židle obsazené?! Lily to ale vyřešila. Prostě přišla k Alexovi a sedla si mu na klín.
„Chytrá!" ocenil její nápad. Ostatní holky nakonec po dlouhém váhání taky zamířily k nejbližším klukům a posedaly si na ně.
„Promiňte, ale nemám nic, co by bylo hodno takové návštěvy. Jenom sušenky a čaj..." zazubil se Hagrid.
„To snad stačí, ne?“ rozesmála se Lily. „Vždycky jsi měl jenom sušenky a čaj.“
„A griliášové hrudky,“ dodal Sirius. „Dneska je ale nemáš, že ne!“
„No to ne. Kdybych věděl, že vám tak chutnaj, klidně bych je udělal.“
„Díky Hagride, ale my radši ty sušenky,“ přerušila ho rychle Rose, která jeho kulinářské výtvory moc dobře znala.
Návštěva se protáhla na několik hodin, kdy se všichni skvěle bavili i přesto, že měli málo místa – přestože byli v srubu poloobra.
Celá osmičlenná skupinka se vydala na cestu do hradu až ve večerních hodinách a po cestě se různě roztrousili po hradu. Nakonec zbyli jen dva z nich.
„Doufám, že mi nevrazíš pár facek?" zeptal se. Lily se po něm nechápavě podívala.
„Proč?"
„No za to, co jsem ti udělal v lektvarech..."
„Sice by sis to zasloužil, ale ne... nevrazím."
„Uff!" oddychl si. Jasně, že hraně. S úsměvem zakroutila hlavou. ' To je teda rozhovor! Řekni něco normálního, sakra!' přemýšlel James.
„Co to váma poslední dobou je?" prolomila to trapné ticho.
„Co by s náma mělo být?"
„Já nevím... ale jste tak nějak... tišší, než je u vás obvyklé. Dokonce jsem zaslechla Brumbála, když si McGonagallové stěžoval, že nemá koho by poučoval a vaše časté návštěvy ředitelny mu pomalu začínají chybět!" Jame se zašklebil a poškrábal se na hlavě.
„Třeba to bude tím, že už z těch našich volovin vyrůstáme..." Lily se zastavila. Otočil se na ni. Smála se.
Komentáře
Přehled komentářů
musim říct že když si to teďka upravila tak je to úžasný...ty witch mi tam docela vadily:D fakt skvělý:) doufám že budeš mít brzy upravený i další kapitoly:)
...
(Jenny, 10. 11. 2007 21:00)=D To s tím Malfoem bylo dokonalý=D sem se tlemila jak...no to je jedno,prostě super kapitolka
...
(Jenny, 10. 11. 2007 20:59)=D To s tím Malfoem bylo dokonalý=D sem se tlemila jak...no to je jedno,prostě super kapitolka
tedáá
(Maysie ( http://maysie.blog.cz/ ), 31. 10. 2007 13:05)Vážně..nějak sem se začetla..ale musím ti říct, že u ty kapitoli s hůlkou a točení jako u flašky..Bych využila situace a zeptala bych se jestli má Lily ráda Jamese..=) Jo a jinak..Witch..no nebudu komentovat,,
:DDD
(Lucita, 22. 6. 2007 18:06)jaj Witch a HP to je gol......ale jinak je to moc pěkná powídka
KRISTÝNKO!!!
(Pepcha, 26. 1. 2007 21:14)To nemůžeš myslet vážně!!! Snoubit W.I.T.C.H. a Harryho!!! Ale uznávám, že mě to dost pobavilo...
:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
(Anorien, 19. 11. 2007 21:03)