„... lehký otřes mozku, zlomené zápěstí a palec u nohy. Jo, to by mohlo být všechno, snad,“ dokončila hodinový výčet svých zranění Lydia.

„Cos dělala? Házela vruty?“ vyvalila na ni oči zrzka.

„Ne. Mi v podstatě nebylo vůbec nic, dokud mě Daisy nezačala zachraňovat,“ protočila hnědovláska oči. „Nejdřív na sníh nade mnou několikrát spadla a tím ho neuvěřitelně udusala, pak se jí na tom samým místě probořila noha a zlomila mi žebro. Když se mě snažila vyhrabat, vrazila mi pěstí do spánku a vyrvala trochu vlasů. Pak mě popadla za zápěstí a myslela si, že mě tak vyrve zpod sněhu – jakmile mi ho zlomila, vrátila se k vyhrabávání. Přitom mi málem urvala palec a naštípla holeň. Ze spárů smrti mě zachránila Hoochová. Pomfreyová si se mnou pohrála a nakonec se slitovala a slíbila mi, že budu moct jít zítra ráno na kolej a rozbalit si dárky.“

Debbie si nemohla pomoct, vyprskla hysterickým smíchem a padla pod postel.

„Co je na tom k smíchu?“ vykulila oči Lily, „Uznávám, je to trochu... trochu... eh.“

Tina se pokoušela svou kamarádku tišit, ale docílila jen toho, že se smíchy rozbrečela.

„Tolik tedy k tvému sociálnímu cítění, Jasminová,“ vydechla Lydia.

„Pa-patří ti to! To máš za to, jak jsi nás proháněla po pozemcích.“

„Děvčata! Slečna potřebuje klid!“ vrazila do ošetřovny Pomfreyová s nebezpečným výrazem ve tváři.

„HEPČÍÍ!!“

„Slečno...“ pronesla Pomfreová o poznání ledovějším tónem a utřela si poprskanou tvář, „Vás neučili, že při kýchání si zakrýváme ústa?“ Debbie, stále ještě celá rudá ze svého záchvatu smíchu, zčervenala ještě víc.

„Pardon. Bylo to moc rychlé.“

„ZÍTRA JSOU VÁNOCE! TÁDIDÁDIDÁÁÁ! DOSTANEME DÁREČKYÝÝ!“ vřeštěla Debbie přes celou věž a ani začínající rýma jí nekazila náladu. Naopak, běhala kolem křesel, kde seděly její kamarádky a poskakovala, sice se sem tam natáhla na zem, ale jí to evidentně nevadilo.

„Ty dostaneš leda tak velký kulový, jestli neztichneš,“ šlehla po ní Tina rozzuřeným pohledem, „závidím Lydii ošetřovnu,“ dodala šeptem.

„To tak řveš vždycky, nebo jenom letos?“ zvedla zrzka pohled od knížky.

„Vždycky! Ale předtím tu nebyl nikdo, kdo by to slyšel!“ smála se Debbie a zahučela pod stůl.

„Bože, když už chceš blbnout, tak si dávej bacha, kam šlapeš.“ protočila oči Tina.

„Kolik je hodin?“ vzdychla Lily, zaklapla knížku a zvedla pohled k nástěnným hodinám, umístěných nad krbem. „Sedm?! Teprve?!“

„Ah, vidím, že nejsem jediná nedočkavá,“ zašklebila se Debbie, když se jí konečně podařilo dostat zpod stolku. V okamžiku, kdy dosedla do křesla a přitáhla si k sobě mísu s cukrovím, k nim dolehl smích z klučičích ložnic a hluk nohou, dusajících ze schodů.

„...jseš vážně vůl, Tichošlápku. Normálního člověka by tohle nikdy nenapadlo.“

„No to si jenom myslíš,“ dorazil do společenky Tinin idol. „Nazdar děvčata,“ mrknul na ně. Tině z pootevřených úst vytekla slina. Pokud vynecháme fakt, že se jí to stávalo téměř pokaždé, když ho viděla, měla bych dodat, že tentokrát k tomu měla docela dobrý důvod. Jejímu miláčkovi totiž chybělo triko. Stejně tak Potterovi. Ten však Tinu nezajímal, na něj se zvlášť zaměřily jen jediné oči, jež nepatřily nikomu jinému než Lilian Evansové.

„Striptýz?“ zašklebila se.

„Co bychom pro tebe neudělali, Evansová,“ usmál se Potter a chytnul Blacka rukou kolem ramen. Ovšem jeho kamarád zareagoval trochu jinak – štítivě vzal Potterovu ruku a odhodil ji od sebe s pohledem Šáhni-tak-na-mě-znova-a-budeš-bit. „Tak do toho mě netahej, brácha. Slíbil jsem, že pro tebe udělám dobrej skutek, ale zas tak dobrej teda ne,“ mávnul Black rukou a otočil se směrem k východu společenky.

„Moment,“ zarazila ho zrzka, „to chcete jít jako kam?“

„Evansová,“ zašklebil se Black, „mám ručník, plavky, šampón, mýdlo a gumovou kachničku. Kam bych asi tak mohl jít.“

Debbie se začala pochechtávat. „Dát si s kachničkou souboj v jezeře?“

„Těsně vedle Jasminová, ne v jezeře, ale v koupelně primusů.“

„To ale máš smůlu, Blacku,“ ušklíbla se Lily škodolibě, „Tam se dostaneš jen tehdy, když tam půjdou oba primusové.“

„Cože?“

„Ano, kdyby jste si dali tu práci a alespoň nakoukli do Dějin bradavické školy, věděli byste to taky.“

Oba kluci se na sebe zamyšleně podívali, načež se znovu obrátili k zrzce s otázkou v očích a stejným jménem na rtech, „Evansová?“

„Ne,“ rozhodně mávla rukou, „nehodlám zneužít svůj post k tomu, aby se tam rochnil někdo, kdo tam nemá co dělat!“

„Nechápu, jak jste mě k tomu mohli přemluvit,“ mnula si Lily čelo a zoufale se snažila nevnímat své okolí (A/N: Tinu, Debbie, Blacka a Pottera), jež běsnilo způsobem tak šíleným, že voda z bazénu dostřikovala až k horním částem gotických oken a sem tam ohodila obrazy o pár metrů dál.

„Dámové a pány! Tímto zahajuji soutěž Zachraň kachničku! Má milovaná Judy půjde ke dnu a ten, kdo ji vyloví jako první, má u mě tři galeony!“ zařval Black a mrsknul svou gumovou kachničku někde doprostřed bazénu. Téměř okamžitě se rozpoutala bitva, kdy voda dostřikovala až ke stropu.

„Evansová!“ dočvachtal k zrzce Black s šíleným úsměvem na tváři, „ty se vůbec nezapojuješ.“

„Přece se nebudu rvát o kachničku a tím tuplem ne, kdybych za to nic nedostala.“

„Jak víš, že nic nedostanou?“ vykulil na ni oči. Lily vyprskla smíchy a stříkla mu vodu do obličeje, „jenom debil by rozdával tři galeony za vylovení kachničky, kterou si přitom sám může přivolat kouzlem.“

„Brácha! Ona nás prokoukla!“ zařval Potter, potopil se, popadl zrzku za kotníky a stáhl pod vodu.

Od tohoto okamžiku se v bazénu rozpoutal hurikán. Voda se valila téměř všude.

Koupelna primusů byla jedna z celkem nově objevených místností. Skřítkové o ní samozřejmě věděli, jelikož ji chodili pravidelně udržovat. Zbytek školy, včetně ředitele ovšem ne. Jednoho dne se o ní skřítkové zmínili a Brumbál ji „zprovoznil“ – jednoduše řekl tehdejším primusům, kde se nachází.

V prostorné, vyleštěné koupelně s obrovským bazénem, vedle kterého byl ten prefektský pouhou kaluží a kohoutky s úžasnou pěnou, které se u prefektů nenacházely, se Lily s Jamesem okamžitě zalíbilo. Navíc zde byly další dva menší bazénky pro čtyři lidi s masážními tryskami a šatny – věc, kterou v prefektské koupelně postrádá úplně každý, zvlášť tehdy, když si chce jít zaplavat s přáteli. 

„CO SE TADY DĚJE!“ vřítila se do koupelny McGonagallová s rozzuřeným výrazem. Když spatřila Lily v Jamesově pevném objetí a Tinu s Debbie přitlačené k boku bazénu Siriem zbledla a otočila se.

„Můžete se otočit zpátky, máme na sobě plavky,“ pochechtával se Sirius, ale dívky nepouštěl.

„Vysvětlete mi ten kravál a co mají tyhle pózy znamenat!“ soptila profesorka.

„No, to je takové menší poměřování sil a tyhle pózy nejsou pózami, ale manévry k ochránění našich tělesných schránek.“

„Jinak řečeno,“ skočila mu do řeči Lily, „v okamžiku, kdy nás pustí, stáhneme je z kůže.“

Profesorka pár vteřin přejížděla pohledem po studentech a místnosti, zhodnotila stav své nervové soustavy a vzhledem k malé zásobě uklidňujícího lektvaru nakonec s tichým, „Neřvěte už tolik,“ zmizela z místnosti. 

„Nikam se mi nechce,“ vydechla Lily a zavřela oči. Ležela v jednom z bazénků, nechala se vyhřívat teplou vodou a tryskami masírovat záda. „Takhle zničená jsem byla naposled snad v pěti letech, když jsem celý den prchala před Petunií, protože jsem jí zničila panenku.“

„Předpokládám, že nechtěně,“ zašklebila se Debbie, která právě hrála s Potterem šachy.

„Jak jinak,“ usmála se zrzka, „náhodou, dřív byla skvělá. Jenže... byla jsem to já, komu přišel dopis z Bradavic. A pak už to bylo v pytli.“

„Překvapující zjištění,“ protáhla se Tina a lehla si do druhého bazénku k Siriovi, „Tvůj popis Petunie se většinou omezoval na to, jak tupá je to kráva.“

„Však taky je. Normální člověk by se kvůli takové pitomině neurazil.“

„A že jí to vydrželo dlouho, co?“ rozesmála se Debbie. „Divím se, že zrovna tebe někdo dokáže nenávidět.“ Lily se na ni překvapeně otočila.

„Nenávidět mě je docela snadná věc, existuje hodně lidí, kteří by mě nejradši viděli šest stop pod zemí.“

„Pottere, nezírej na ni a hraj, už pět minut jsi na tahu,“ šťouchla Debbie do svého protihráče a se skučením se postavila, aby si protáhla tělo. „Moje záda milovaný jsou totálně v háji. Jak já tě nesnáším, Blacku.“

„Pozor Jasminová. Spadla jsi sama, já se tě ani nedotkl.“

„Ale honil jsi mě.“

„To je sice pravda, ale za to, že neumíš chodit, vážně nemůžu.“ ušklíbal se, „Ber to z tý lepší stránky, žiješ. Podle toho, jakou mrchu jsi hodila, to vypadalo nejmíň na týden u Pomfreyové.“

„No dámy,“ vzdychla Lily, „je čas se přestěhovat do ložnic, nebo tady usnu.“

„Vstávat! Vstávat! Vzbuďte se! No tak! Dárky! Dárky! DÁRKÝÝÝ!“

„Lydio... drž – hubu. Buď tak hodná.“

„Za chvíli bude východ slunce! To bude nádhera! Co tak se na něj podívat společně?“

„Co kdyby ses na něj podívala z okna ošetřovny?“

„Liliinko, ty moje květinko! To nemůžeš myslet vážně.“

„Stačí říct a klidně tě tam znova pošlu.“

„Hmm,“ zamručela zničeně Debbie, „kolik je hodin?“

„Půl páté ráno!“ zaštěbetala Lydia a sedla si na postel.

„Helé,“ protáhla jízlivě Lily, „nemáš tak náhodou klidně ležet a léčit si svá zranění? Co já vím, tak i zahojená zlomenina žebra je docela bolestivá – všechny čerstvě zahojené zlomeniny bolí.“

Lydia se nervózně ošila. „Eh. No, hmm, jo. Asi – asi jo.“

„Vyklop to krásko, tobě nic nebylo,“ přimhouřila zrzka oči. „Přiznej to a zruším trest smrti.“

„No, víte. Když se ke mně Daisy dostala, přiletěla k ní sova od nějaké její kamarádky a tak se vrátila. Nešáhla na mě. Když jsem pak šla za váma do věže, podjela mi noha na schodech. Praštila jsem se o zábradlí do hlavy a podvrtla si kotník.“

„Tak cos dělala na ošetřovně skoro dva dny?“

„No... já nebyla na ošetřovně, potom.“

„Ty jsi hajzl! Tak nejenže nás budíš o půl pátý ráno, nejenže nás sereš, ale taky nám lžeš a podvádíš nás s nějakým chlapem!“ máchala Debbie ukazováčkem Lydiiným směrem a tvářila se víc než tragicky. „Chce se mi plakat...“ rozhodila rukama a padla pozadu na polštář, ale během vteřiny se se smrtelně vážným výrazem ve tváři opět posadila. „Doufám, že je alespoň pěkný.“

Lydia, červenější než Lilyiny vlasy, začala něco nesrozumitelně koktat.

„Ježíši ženská. Tak to jméno vyklop, dyť to není tak strašný strávit s chlapem noc,“ protočila Tina oči. Lily znejistěla, něco jí tady přestávalo sedět. „Lyd, ať jsi byla s kýmkoli, vyklop to. Jsme tvoje kamarádky, ne?!“ 

„Já, ne-nebylasemsklukem,“ vychrlila a zavřela oči.

„Co?“

„Nebyla jsem s klukem.“

Debbie se rozesmála. „A s kým poto-“ Smích ji náhle přešel. „Lyd, nespala jsi náhodou s...“

„S holkou,“ dokončila hnědovláska a zrudla ještě víc.